Jste tady

Jeden den to není, ale to už žádný román ani nikdy nebude, ale byla jsem spokojená. Hodně se tam chodí, hodně se tam mluví, řeší se vztahy a poznává drsná anglická krajina. Líbilo se mi, mám Nichollse ráda.

Po prvních pár stránkách mě přepadly dost velké obavy, jestli to vůbec bude stát za to. Kdo jsou hlavní hrdinové a že mezi nimi přeskočí jiskra bylo tak očividné, jako v laciném románku. O čem chce tedy David Nicholls psát dalších 300 stran? A pak začalo putování, které pořád ještě šlo v klasické lince - nemohou se vystát. Jenže jak kilometry přibývaly, tak přiběh odkrýval další a další vrstvy, jako se loupou slupky cibule, začal jej psát sám život, přibylo pitvání a hledání skrytých význámů, odvahy a odhodlání ke změně a já jsem nemohla jinak, než držet M+M palce a doufat, že David Nicholls se neuchýlí ke špatnému nebo otevřenému konci, jen aby nebyl obviněn z psaní červené knihovny... Mám ráda tento druh románů, kde se řeší vztahy ze všech možných úhlů a člověk zjišťuje, že není jediný, kdo o všem tolik přemýšlí. No a pak taky ta cesta, která, jak se ukázalo, může být cíl.