Jsem tu novej

Přečetla jsem se zájmem, který ve mně vzbudila vtipná, milá a vkusná videa s panem velvyslancem. Myslím, že kniha se mu povedla. Něco málo ze soukromí, hodně z běžné práce, malinko z toho "kujme pikle", všeho tak akorát. Pro mne byly nejzajímavější pasáže z cizích zemí, hlavně ta o Bosně a Hercegovině. (Konečně vím, co si mám představit, když se řekne Daytonská dohoda.) Není to román, není to cestopis, není to životopis, není to politická teorie ani filozofie (i když ta by se tu vysledovat dala). Říkám tomu fusion literatura a touhle se nás snaží Jeho Excelence naklonit ve prospěch jeho zaměstnavatele, Velké Británie. A, podle mého soudu, se mu to daří.

V zápiscích britského velvyslance Matta Fielda jsem se dozvěděla kapitoly z pracovního i osobního života. Znala jsem ho z několika rozhovorů a je mi sympatický se smyslem pro humor a také s nadhledem na spoustu situací, zároveň když je potřeba mluví přímo a k věci. Varována předchozími komentáři jsem věděla, že se nejedná pouze o jeho pobyt v ČR. Proto jsem nebyla zklamaná a uvítala jsem jeho postřehy z dalších zemí. Nejvíce mě zaujaly zkušenosti z Bosny a Hercegoviny a potom z Brazílie. Ta je pro nás dost exotická a pobavila mě i zkušenost s místní nedochvilností. O Čechách i o Češích je tam pochopitelně taky. Někdy jsem se zasmála, jindy mě některé příhody dojaly. Naopak místy mě až nudil popis práce diplomata, to je ale jen kousek z celé knihy. Moc se mi líbí plastická obálka, která propojuje naši zemi s Británií. Oceňuji, že koupí knihy přispíváme na onkologické pacienty.