Jsem součástí lesa

Ke knize jsem přistupovala s mírnou averzí kvůli zmínce "šaman" na přebalu. Přeci jenom je knižní trh poslední roky přešamanizován novodobými neošamany, kteří s tím původním přírodním šamanismem mají pramálo společného. Naštěstí tohle není žádný předuchovnělý výkřik apelující na čtenáře, jak mají odhodit své dosavadní špatné životy a utéct do kamenného kruhu vzývat přírodní síly. Autor pěkně popisuje svůj pohled na svět, místa, která navštívil a kde bydlel, zmiňuje zajímavé (i ty méně zajímavé) lidi a bytosti, které potkal, své zkušenosti se zahradničením, životem v lese. Nikomu nic nenutí. Zaměřuje se na popis přírody, především bylin, a na důležitost kontaktu s přírodou. Člověk si uvědomí, jak moc se odklonil od přírody, procházka po městském parku nenahradí toulání lesem stejně jako truhlík muškátů na balkónu nenahradí celoroční práci na vlastní zahradě, kontakt se zemí.

Můj milovaný autor Wolf-Dieter Storl v téhle knížce vypráví o svém životě. O cestě z Evropy do Ameriky a několikrát zase tam a zpět. O své práci na univerzitách, ale i v hippie a experimentálních komunitách. Nebyl ale nikdy ani typickým profesorem, ani typickým hipíkem. Vždycky si šel svou cestou. Jeho slova jsou jako vždycky útěšná, moudrá a taky hořká. “Ničení přírody je těžko snesitelné. Vždyť jsme od přírody, která nás obklopuje, odděleni pouze ve své hlavě, ve svých představách. Ve skutečnosti námi protékají éterické energie, vycházející z lesů a kopců. Jenom to nevnímáme, protože nás od toho stále odvádějí abstraktní myšlenky a obrazy. Jestliže v přírodě vše probíhá harmonicky, pak to má také harmonizující účinek na člověka, přicházejí k němu dobré sny a inspirující myšlenky. Kde ale v přírodě vládne chaos a ničení, tam se i člověk stává agresivním nebo depresivním. Když je zohavována příroda, les a jeho zvířata, pak – tak mi to řekli indiáni – se duchové přírody rozzuří, vskočí do lidí, ti zešílí a stanou se sebepoškozujícími. Země je obrovský medvěd, řekl mi jeden indián Klamath. Jednou bude mít všeho dost a města, která ho obtěžují jako klíšťata, svými drápy jednoduše seškrábne.“ Těmito slovy se vysvětluje chování tvorů, které ani nelze považovat za lidské bytosti. Tvorů, kteří mučí děti, týrají zvířata a zabíjejí pro potěšení. Od takových temných bytostí se držte dál, nemůžete jim pomoct a styk s nimi vám může velmi ublížit. Jediná cesta k nápravě je opětovná harmonizace přírody. Úcta a láska k zemi, ke stromům, kopcům i zvířatům. Musíme začít u sebe, jiná cesta není.