Pobavila jsem se, ale i rozesmutnila, autorka se toho tedy fakt nebojí a já jsem ráda, že máme na českém trhu takto skvělou literaturu. Ten konec je trochu klišé, ale na druhou stranu, těch depek je tam (i v našem) životě až až. A zajímá mě, jestli je, nebo není Ruda debil. Ještě zvážím...

Moje první seznámení s autorčinou tvorbou dopadlo na jedničku. Miluju takový styl psaní. Připomíná mi knihu Nejlepší pro všechny od Petry Soukupové. Psychologická sonda do lidských duší. Vrtání se v mysli jednotlivých postav, které se v příběhu střídají. Babička Hana, děda Karel, tatínek Rudolf, maminka Emílie a nakonec dcera Josefína. V krásném městě Karlovy Vary. Autorka dle mého krásně odhadla chování a myšlení postav. Stejný problém, ale jinak ho vnímá 11 letá slečna, jinak mamka a jinak třeba pohled muže, táty. A každý má hlavně své problémy odpovídající jeho věku a jeho okolím. Bravurně popsaný pocity a myšlenky hlavních postav. V mnoha jsem viděla sebe, svojí pratetu, někoho z mých blízkých nebo i jen některého člověka, kterého znám. Domnívám se, že opravdu trefně vyjádřené. Knihu jsem četla na dvě otevření, protože mám moc ráda knihy, z kterých plynou obyčejné problémy nás všech. Jejich chování bylo pochopitelné, z mnoha situací na mě dýchla i atmosféra smrti, kdy nikdo z nás neví, kdy Život je příliš krátký, abychom si ho ukrajovali závistí, zlobou, hádkami a jinými zlými myšlenkami, přesto to každý z nás dělá. Vědomě i nevědomě. Jestli jsem si z knihy něco odnesla, tak snažit se každý sám za sebe být lepší.