Josef Škvorecký

Vánoční dárek, rodina ví, že u mě je pan Škvorecký jednička. Knížka je docela objemná, prokládaná bohatě fotografiemi, ani textová část není ochuzena. Autor spravedlivě vše rozdělil na privátní část : jeho rodina, studia, spolužáci, kteří vstupují do jeho románů a pracovní, která se týkala jeho působení v Čechách až do emigrace v r 1969 a pak tu v Torontu. Stejným způsobem je věnována pozornost i jeho manželce Zdeně, milé, jak se seznámili a pak o tom rozhodujícím roku : 1971, kdy se v hlavě paní Zdeny objevila myšlenka o založení vlastního nakladatelství. A vydávali knihy, které doma – a nebyly to jenom knihy českých autorů – neměly šanci, první byl Tankový prapor. Autor věnuje Sixty-Eight Publishers velikou pozornost : výčet zajímavých osobností, kteří nakladatelství navštívily a přehled všech knih, které byly zásluhou Škvoreckých vydány. Není to ale klasický životopis, spíše zajímavé momenty jejich životů. Až bude tepleji, zastavím se u lavičky (v Náchodě) a povyprávím o knížkách, on vždy tak trpělivě naslouchá...

Já jsem velký fanda na Škvoreckého, v devadesátých letech jsem přečetl celou jeho beletrii, hodně jsem se o Škvorecké zajímal. Po této nové knize jsem hmátl okamžitě. Těžko se mi ale hodnotí, už proto, že víceméně vše, co obsahuje, znám, a nijak zvlášť mě tedy neobohatila. To amozřejmě přeháním, fotografie, dokumenty a některé ojedinělé momenty zde zmíněné jsem viděl a četl poprvé. A jako komplet je to úctyhodná práce, k níž se dá vracet. Připomene se tu neskutečně rozsáhlé a kvalitní dílo Josefa Škvoreckého i obdivuhodné úsilí, které vyvinula Zdena Salivarová jako nakladatelka. Nicméně, chtěl bych se dozvědět ještě víc. Ale jinak knihu velmi oceňuju. Kdybych o Škvoreckém, Salivarové a jejich nakladatelství už tolik nevěděl, mohl bych být vděčnější čtenář. Je to tedy vlastně moje vina.