Jonathan Strange & pán Norrell

Zase jedna rádobyžánrovka, která se usilovně snaží předstírat, že patří do "vysoké" literatury. Od graficky pěkného, leč nicneříkajícího obalu přes solidní vazbu až po nehoráznou cenu. Nakonec je z toho ale kočkopes, který nebude číst ani fanoušek fantasy /málo akce, čar a kouzel/, ani snobský inťouš /ten možná ocení kultivovaný starosvětský styl a kvalitní překlad, ale bude tam pro něj zase těch čar a kouzel moc/. Navíc se v té bichli nedá vyznat. Cosi jako pozůstatky děje se strašlivě vlečou a močálem nezáživnosti se plouží postavy, z kterých si můj zájem, natož sympatie, nezískala ani jediná. Někdy kolem třetiny mi došla trpělivost. Proti svému zvyku jsem Jonathana a spol. nedočetla a dočíst velmi pravděpodobně nehodlám. Ledaže by v okruhu 100 světelných let kolem mě nezbylo k přelouskání nic kromě technické příručky v maorštině. Howgh.

Kniha má několik kladů, ale více záporů. Velmi se mi líbil knižní jazyk, kterým je kniha napsaná, určitě na tom má velký podíl překladatel. Také se mi líbilo prostředí, ve kterém se kniha odehrává a celková atmosféra. Z počátku mě bavily poznámky pod čarou, postupně mě ale začaly nudit a z větší části jsem je, hlavně ty obsáhlé, začala přeskakovat. Jako velký zápor vidím v tom, že kniha je moc obsáhla na to, kolik má děje. Knize by podle mého názoru jen prospělo zkrácení tak o třetinu. Ubíjející byly třeba kapitoly o napoleonských válkách nebo vůbec celý začátek, kdy poznáváme Norrella a londýnské prostředí. Na to, jak je kniha dlouhá, nemohu říci, že by postavy byly dobře a detailně napsány. Jistě, můžeme říci, že daná postava je taková a taková, ale její opravdový charakter či to, jak by se postava zachovala v konkrétních situacích, si představit nedokáži. I tak by se mi knížka spíše líbila, kdyby neměla takový konec, jaký má. Přišlo mi, jako by si autorka ke konci řekla: "ty vado, už je to dost dlouhý, musím to nějak ukončit". Konec na mě působil nedodělaný a narychlo splácaný. Ta knížka má skoro 800 stran, neměla by mít otevřený konec! Působí skoro jako sedmisetstránkový prolog k tomu, co má teprve následovat. Jsem ráda, že už jsem knihu zdolala, četla jsem jí na své poměry dost dlouho, mnohdy jsem se nemohla vůbec začíst. Kdyby měl příběh dobrý konec, byla bych spokojená, takhle jsem spíše na rozpacích.