Vynikající kniha, která jde rovnou k cíli. Vše, co prožíváme, vše lze použít k osvícení, k zacílení své cesty k Jáství. Vše je čisté a je vodou na mlýn osvícení. Nepočítá se zde s nutností cokoliv štěpit a neznát se k tomu. Žádné hříchy. Žádné chybky. Žádné "nedovolené" emoce. Vše je zkrátka ok. Vše je jenom energií k použití. Ptáme se: "Kdo to je, kdo cítí touhu, hněv, cokoliv?" Hledáním zdroje a ponořením do zdroje je možné emoci "osvobodit". Ego mate tím, že samotou emoci (která není nic jiného než energií Já) naváže na objekt. To znamená, že čirou, průzračnou emoci sváže s předmětem emoce: po čem to toužím, na koho se zlobím? Tím znemožní využít energii emoce na zpětné vnoření se do Já. A emoci lze osvobodit ještě předtím, než se sváže se svým předmětem. Kniha obsahuje kromě Spandakáriky taky Vidžňána Bhairavu tantru (mimo jiné ji najdete v knize od J. Krutiny Uvědomění Vědomí), která popisuje ve více než 100 verších stejně tolik meditačních cvičení. Principiem je využití smyslových vjemů pro meditativní vnor. Dále je zde Padmasambhavovo poučení žačce Ješe Coghjal (ano žačce, ne žákovi, ač je to tam takto přeloženo) - Nazírání nezastřeným vědomím jako prostředek sebe-osvobození (jinak je naleznete v knize Rady mistra zrozeného z lotosu). Tohle dílo je ve publikováno v knize ve dvou verzích, jedna je od Thurmana. Dále je tam kopec textů od jiných mistrů, většinou krátké básně a konotace k tématu veršů Spandakáriky. Takže jestli chcete knihu doslova nabušenou původními texty, propojujícími šivaismus Kašmíru s tibetským budhismem, zde je. Jen si ta slova neracionalizovat, ale vnímat je naplno celou duší.