Jmenuju se OZZY

Knihu jsem našla díky databázi knih,objednala přes výdejní okénko v knihovně. Přátelé to byla jízda. Skoro celou knihu jsem se smála, toto se ozzymu fakt povedlo.Všem fanouškům doporučuji. Za mě 100%.

Ozzy umí. A nejen zpívat. Životopisné zpracování Ozzyho vzpomínek z jeho vlastního pera je fakt dobré, bez ohledu na obsah/jeho život. Zdá se, že měl zajímavé dětství a neméně zajímavá genetická výbava se u Ozzyho naplno projevila. Neměl šanci. Osud měl napsán. Vlastně je to zvláštní mix citlivky a hodňáka s bojovným, ulítlým temperamentem a spoustou poruch. A jako každý umělec (skoro) taky neměl daleko k drogám a povzbuzovadlům. Proměněné vědomí... kdo by odolal. Zejména když se v nich topila celá osmičlenná rodinka. Hotová sekta. Ozzy je sebekritický. Hodně sebekritický. Takřka zakomplexovaný. Zajímavé! Taky to je "kurva" pěkně připrostlej a v mládí i lehce brutální týpek. Ale i upřímný. I ty sviňárny a vězení jsou přece částí jeho života. On je to vlastně docela prostý člověk, který hlavně věděl, co nechce :-). Ovšem že jej nejvíce bavila práce na jatkách, tím si u mě body nezískal. Jak se ale taková nová kapela (Earth) rodí, je rozhodně zajímavé. Nakonec jsem docela ráda, že jsem se do Ozzyho pustila. Člověk aspoň ví, co se za tou umělecky zmalovanou fasádou skrývá, a že mozek nemá jenom vybílený koksem, i když je to dost udivující. Takže... snesete-li takřka nepřetržitou šňůru ojíždění, chlastání, šňupání, zvracení, sebelítosti a vulgárního průjmu, tak do toho :-). Ten chlápek se prozpíval, prochlastal etc. až do slušného stáří. Doma bych ho nechtěla, ale zpívá dobře a parkinsona mu taky nepřeji. "Jenom díky minulosti jsem se stal tím, kým jsem."