Jmenuju se Leon

Leon, osmiletý chlapec, který má na svůj věk příliš mnoho odpovědnosti, jednoho dne přijde o to nejcennější - mámu, malého bratra a nakonec i pěstounku, která mu ze sebe vydala veškerou náklonnost a oddanost, jakou může žena cizímu dítěti dát. Najde si proto jiný svět, kterému nejspíš tak docela nerozumí. Ve společnosti holohlavého černocha Vlasáče a nerudného Ira Devlina začne pracovat na své zahrádce a zároveň osnuje plán na to, aby bylo všechno jako dřív. A poté se jaksi nedopatřením ocitne v nenavistné vřavě mezi policisty a černochy. Jak to asi může dopadnout pro malého chlapce, který je smíšeného původu? Přiznám se, že jsem od knihy čekala něco krapítek jiného. Ale ačkoliv to byl příběh smutný, jeho hrdinové mi byli milí. Moc hezky se mi o nich četlo a Leonovi jsem držela pěsti, aby to s ním dobře dopadlo.

Naprosto brilantní. Buď to přečtete na jeden zátah, protože je to i přes smutný námět neskutečně čtivé nebo to budete číst dlouho, protože to rychle nedáte skrz smutný námět. Je to dojemné, brečela jsem u toho jako malá.