Jmenuji se Václav a zachráním ti život

Kdo by to byl řekl, že tak malá nenápadná kniha vyvolá u čtenáře tolik emocí. Smích, slzy smutku i dojetí vystřídala i nejniternější touha žít tak, aby se člověk nikdy za nic nemusel stydět, ale zároveň, aby životu jako takovému nezůstal nic dlužen. Nemohla jsem se odtrhnout. Kniha je psaná lehce, čte se rychle, a přesto jsem se několikrát při čtení zastavila a to nad jednotlivými filosofickými přemítačkami autora, jelikož se nepopiratelně dotýkají i mého života osobně. Krásný, strhující, zábavný cestovatelský autobiografický román plný hlubokého citu, filosofických úvah, dobrodružných zážitků z cest a romantických, ale i bolestných zkušeností. Ze srdce děkuji autorovi za tento počin!

Chcete-li si tuto knihu vzít na dovolenou, doporučuji neotevírat před odjezdem. Hrozí, že se do ní začtete a už vás nepustí, a pak nebudete mít co číst, tak jako se to stalo mně. Je to dobrodružná, odvážná, životní jízda, autentická, upřímná sonda do nitra mladého muže, kterého více než plná lednička a hmotné statky zajímá smysl života a jedna konkrétní žena. Umí vyprávět s nadhledem, vtipem a bez okolků. Ústředním tématem příběhu je partnerský vztah, vášnivý, nejistý, oboustranně závislý, otevírající, zraňující i léčivý, který nutkavě touží po harmonii a zakotvení. Vztah má však ještě hlubší rovinu - tu tichou, imaginativní, intuitivní, psychoanalytickou - sny, vize, tušení minulých životů, postřehy dalších postav. Autor - vypravěč tyto roviny v textu prozrazuje jemně, nevtíravě, jakoby náhodně; vnášejí pochybnosti, napětí, ale i proroctví, jak vše dopadne. Bylo mi sympatické, že autor z této ezoterní roviny neudělal téma a ponechal ji volně dýchat, tak, jak to bývá v životě běžných, křehkých smrtelníků - za žitým dějem, emocemi, touhami, iluzemi a zranitelností, která nakonec překvapí svou silou…