Jmenuji se Maryte

Dlouho jsem váhala, jestli se do téhle knihy pouštět. Ale nakonec jsem si knihu půjčila z knihovny a jsem ráda, že jsem knize dala šanci, protože tohle byl zajímavý a hlavně silný čtenářský zážitek. Kniha zobrazuje osudy německých obyvatel žijících na území Východního Pruska a jak se těmto lidem žilo po skončení druhé světové války. Tohle téma v tomto odehrávající se v tomto prostředí jsem ještě nečetla, tak to bylo pro mne nové. A já za to děkuji, rozšířilo mi to opět obzory. Toto je navíc pro mne první setkání s litevskou literaturou a hned na první dobrou tak moc dobré! Je to další střípek do skládačky válečných a poválečných osudů, které čtenářům přibližují, jak se lidem v té době žilo. Autor přišel se silným příběhem jedné rodiny, která se vlivem okolností rozkládá - způsobem, který by čtenář možná nečekal - aspoň na mne to tak působilo. A vlastně mi těch postav bylo líto. Jejich postavení jsem jim nezáviděla. Autor tyto postavy a jejich postavy podává tak, že s nimi soucítíte, žijete s nimi a chcete jim pomoct, ale přitom víte, že nemáte jak. Autorův styl psaní je podmanivý, hned mne to vtáhlo do sebe a nepustilo, dokud jsem knihu dočetla. Autor prostě umí vyprávět. A vy jako čtenáři prostě chcete vědět, co s těmi postavami bude. Nevím, co přesně mi chybělo, abych hodnotila plným počtem hvězd. Je to kniha, kterou ještě potřebuju nechat chvíli do sebe nasakovat - třeba to ještě časem změním na vyšší hodnocení.

Při čtení knihy se na mě nabalila ponurá nálada ,a prožíval jsem na stránkách této hodně dobré knihy ,těžký život v poválečném Prusku. Příběh Renaty a dalších vlčích dětí je hodně smutný a jsem rád ,že mi je autor alespoň trochu přiblížil. Opět skvělý doslov ,na jaký jsem si u edice světové knihovny už zvyk.