Jíst, meditovat, milovat

Neviděla jsem film, plánuji se na něj podívat. Kniha mě ze začátku velice zajímala, ale druhou polovinu jsem překousala jen z povinnosti. Musím říct, že mě už doslova vůbec nebavila a nemám pocit, že by mi něco dala. Kdybych ji nečetla v angličtině, nedala by mi asi nic. Vše bylo hrozně zdlouhavě popisováno, naprosto zbytečně čtenáře unudí. Námět sám o sobě přitom není vůbec špatný!

Poslouchala jsem ji jako audioknihu a pak viděla film. Možná se na mě bude leckdo zlobit, ale znám spoustu jiných knih, které mě oslovily daleko víc.

Další kniha do soukromé řady "Americká literatura pro tebe není". Absolutně jsem se neztotožnila, chaotické vypisování všeho možného. Ona sama ta chvástavá předmluva nevěstila nic dobrého. Co se mi líbilo, bylo rozvržení témat po 36ti kapitolách ve 3 zemích (pomineme-li asi 10 kapitol z Itálie, kde se rozebíral pouze americký rozvod a románek). Ovšem obsah jsem si představovala poněkud jiný, mnohem více obohacující. Něco jsem si odnesla, ale není to nic o seberovnováze apod., ale o zajímavé úvaze, že každý člověk a město se dá specifikovat jedním slovem. Párkrát nad tím určitě pouvažuji po seznámení s někým nebo při cestování. Poslední úsek na Bali byl pro mě nejlépe stavitelný.

Bohužel tohle mě už od začátku nebavilo, možná jsem tomu měla dát ještě pár stran šanci, ale...zatím ne, odkládám na neurčito.

Vždycky, když jsem viděl nějaký dokumentární pořad o různých světových sektách, přemýšlel jsem o tom, jak asi uvažují lidé, kteří se stávají členy takových společenství. Elizabeth Gilbertová a její úvahy o Bohu a duchovnu mi na tuto otázku poskytly téměř vyčerpávající odpověď. Hysterická a afektovaná hrdinka knihy hledá poměrně dlouze a rozvláčně samu sebe a dlužno říci, že tak činí především prostřednictvím značně povrchního poznání nejrůznějších dějů, věcí a osob. Osobnost muže vhodného k hluboce duchovnímu vztahu tedy poznává "podle italských očí", krásného těla a toho, že si říká guru, nebo je tak nějak podobně hluboce "duchovní". Tímto způsobem se pak dostane k vyprávění ve stylu "červené knihovny", kdy srdce zpívá, ňadra se dmou a těla sepjatá rozkoší až k nebi ve chvíli opojení dosahují nirvány a abych nezapomněl...Boha. Boha jeho! Kniha neobsahuje ani stopové prvky humoru či nadhledu a je smutné, když se něco tak melodramatického a afektovaného stane bestsellerem. Ale já údajně nejsem cílový čtenář této knihy, neboť toto dílko je prý zajímavé především pro ženy. Takže jen pro blaho své - i blaho lidstva - tiše doufám, že opravdu ne pro všechny.

Neviděla jsem film, plánuji se na něj podívat. Kniha mě ze začátku velice zajímala, ale druhou polovinu jsem překousala jen z povinnosti. Musím říct, že mě už doslova vůbec nebavila a nemám pocit, že by mi něco dala. Kdybych ji nečetla v angličtině, nedala by mi asi nic. Vše bylo hrozně zdlouhavě popisováno, naprosto zbytečně čtenáře unudí. Námět sám o sobě přitom není vůbec špatný!