Jiskra

Nevím, proč mě přitahují příběhy lidí s duševními chorobami, záhady jinak fungujících mozků, odchylky v lidské psychice. Obvykle je to upřímný a sebekritický popis osobního života, tady přes ataky choroby velmi inteligentní. A moc se mi líbil vztah autorky k dětem. Knížku jsem přečetla jako bych pila víno, ačkoliv jsem abstinent.

Nenabubřelá, niterná zpověď, která ve čtenářích vyvolá lehkou depresi. Zajímavý pohled na léčbu elektrošoky - moc jsem o ní nevěděla, tak jsem si o ní po přečtení knížky vyhledala další informace a překvapilo mě, že to není zase takové peklo, jak je to v literatuře popisováno. Čímž nechci shazovat autorčin pohled, chápu jej spíš ale jako kritiku nedostatečně osobního přístupu v psychiatrických zařízeních.