Jiné mysli

když jsem se tuhle mermomocí pokoušel otevřít šroubovací víčko sklenice, aniž bych ho poškodil, prolítlo mi hlavou: tvl, tohle zvládá i chobotnice... ...a Godfey-Smith píše, že prý i zevnitř (jako když si chobotnice vleze dovnitř sklenice, odšroubuje nad ní utažené víčko) autor propojuje své amatérské nadšení pro terénní potápění a pozorování hlavonožců na mořském dnu s oborem neuropsychologie, zaměřující se na teorii vědomí a jeho vzniku, vnímání a myšlení u zvířat atd. výklad je výrazně popularizovaný a bez oborové terminologie (spíš že jednoduché se dlouze a složitě vysvětluje), a jak píše IHT níže, hodně ukecaný, skáče z jednoho na druhé = od rychlého chronologického přehledu vzniku života na Zemi k chobotnicím v Octopoli, pak k úvahám nad různými teoriemi vědomí a vnímání, sem tam se zmíní o genezi očí u strunatců vs. hlavonožců, zpět k nejrozmanitějším laboratorním pokusům na potkanech - a taky chobotnicích, nakonec skok od chobotnic k sépiím, malá zastávka u vlastně neznámých olihní, znovu návrat do Octopole a závěrečná eko-děkovačka ok, milé, čtivé, ovšem bez zahrnutí neurologických a biochemických poznatků posledních minimálně 20 let! opírat se o kognitivní modely staré 70 a více let může být inspirativní, ale... kvituju aspoň vzadu vloženou barevnou přílohu s fotografiemi chobotnic a sépií, protože Godfey-Smith věnuje velký prostor téměř až poetickému líčení barevných změn pokožky hlavonožců, takže u toho doprovodné černobílé fotky nevalné kvality působí dost trapně

Autor knihy naláká na zajímavý nápad: Svou filozofii vzniku vědomí a subjektivní zkušenosti "našroubovat" na to co ví o hlavonožcích. Takže jako první co mne přesvědčilo koupit knihu, byla má chuť na nějaký ten zajímavý nápad. Nenastavil jsem si žádná větší očekávání. Čtenáři bych to ale doporučil, usnadní mu to hodnocení. Touží-li se čtenář dozvědět "jen" něco nového o chobotnicích a při té příležitosti počíst zajímavý filozofický pohled na evoluční vznik vědomí, bude spokojen. Doufá-li ale v pomyslnou fúzi těchto témat, která povede k nějaké všeobjímající myšlence, bude trochu zklamaný, autorovi se totiž často nepodaří ani plynule přejít mezi tématy. Já jsem se nakonec rozhodl být shovívavý, zařadil se do první kategorie, vzal v potaz to, že kniha patří k populárně naučným a přivřel oči i nad spekulacemi typu hypotézy barevného tlachání.