Jindřich VIII.

Kniha je opět skvěle napsaná, ale nemůžu si pomoc, ale Jindřich zde vychází jako úplný pitomec. Přijde mi, že na nic nemá vlastní názor, vždycky se nechá ukecat nějakým rádcem a tomu bezmezně věří. Pak ho nechá popravit a najde si jiného, kterému zase věří. Polovinu knihy se kouká do zrcadla a řeší, jestli je pořád nejhezčí panovník křesťanského světa a jestli se jeho zlatohlav dostatečně leskne. Jestli je jeho sídlo velkolepé a všechny ženy ho chtějí. Nejvíc to bylo vidět na soudu s Annou, kde stoprocentně věřil v její vinu. Já nevěřím, že aspoň netušil, že páchá sprostou justiční vraždu a jestli opravdu věřil, že měla sto milenců a incestní vztah s bratrem, tak je fakt ještě větší vůl než jsem si myslela. Celkově mi to úplně nesedlo a po královnách je to velká škoda. Taky je to trochu tím, že tohle téma už autorka totálně vyčerpala. Je to zajímavý příběh, ale převyprávěním v tolika knihách, i když z různých úhlů, ztrácí na atraktivnosti.

Jsem velký fanoušek tudorovské historie a knihy od Alison Weir mám opravdu moc ráda, protože co příběh, to zaručená kvalita. A ani u Jindřicha to nebyla žádná výjimka. Moc hezky jsme tu měli popsaný život malého Jindry, ač velmi stručně, jeho lásky a hlavně to, jak se ze sportovně založeného mladíka plného optimismu a očekávání stal nevyzpytatelným panovníkem, který mohl rozhodovat o životě druhých tak snadno, jako by mával kouzelným proutkem. Pro mě knížka z Jindřichova pohledu byla velice zajímavá, protože všechny díly o jeho manželkách jsem doslova zhltla jedním dechem, a na jeho pohled jsem se velice těšila. Je pravda, že mi některé momenty přišly velmi stručné (třeba manželství Kateřiny Howardové tu není tak obsáhlé), ale pokud by měla autorka u všeho zacházet do detailu, asi by musela mít knížka ještě tak o 200 stran navíc. Určitě bylo zajímavé vidět všechny lásky jeho očima - jeho zamilovanost do Kateřiny Aragonské, a následný obrat, kdy se Kateřiny potřeboval zbavit; jeho ohromná touha po Anně Boleynové, po které nejvíce toužil v momentě, kdy jí nemohl mít, a když už byla jeho, jako by ho "tato trofej" omrzela a přestala bavit; truchlení po Janě Seymourové, která mu dala vytouženého syna a pak sama odešla; nelibost k Anně Klevské; silný pocit omládnutí po boku krásné a mladé Kateřiny Howardové a velké zoufání, zklamání a rozhořčení poté, co ho Kitty zradila, a naposledy přátelské fungování s Kateřinou Parrovou. Kniha o Jindrovi stojí za přečtení, protože Alison Weir psát opravdu umí. Těším se na nějaké další čtení od autorky na téma Tudorovců.