Jezení

Je to taková ta mentalita z vesnice, kde se zastavil čas, jako to znám dobře tady kousek odsud. Čumění na bednu, laciný porno, honění, chlastání, fet, prcání, hádky, pomluvy, post-komunismus. Balkán. Všechny bývalé satelity. Medeši je punkáč, jak říkal, za jeho časů nebylo do čeho píchnout a tak každej chlastal - jeho postavy mluví od podlahy, jeho hrdinové to mají na háku, posílají všechny do prdele, nějaké životní poslání je jim ukradené, myslí na sebe a na to, jak vyhrát den, vyhrát moment, protože všichni ostatní jsou jen krysy, co se je snaží potopit, jít proti nim... prokousávají se mizérií života, jako ožralci, nebo smažky a to je jejich denní chleba a lepší budoucnost není něco, nad čím by přemýšleli, nebo brali jako možnou alternativu, zajímá je jen to, jak uniknout tomu, co je teď (a že přesně jednu takovou osobu z rodiny znám... ale, když nad tím teď přemýšlím, možná té definici odpovídám taky). A právě to dělá Medešiho psaní atraktivním, to přijetí pekla a upřímné bahno reality, nicméně, jak je to na začátku cool, stejně jako otevřená flaška to brzo vyčichne a to, co ho dělalo cool pak už napotřetí-čtvrté-páté najednou nudí. V prvním příběhu, Vítězství, kdy hrdina postupně po každém ožeru ztrácí končetiny, až nemá ani nohy ani ruce a pak se mu stejně daří "zvítězit", vyhrát v ruletě, ožrat se, s pomocí se dostat do taxíku, nakoupit chlast a pak se ožrat ve vaně doma (u rodičů) do němoty (vzpomněl jsem si na Laheyho v Trailer Park Boys, který si napustil bazén plný modré vodky), ale zároveň mi povídka přišla i taková beckettovská, tím motivem. Nicméně, čte se to dobře, protože člověk nepotřebuje nějak extra hluboce dumat nad dějem, nebo přesahem, je spíše vystaven paranoie a pohrdání absurdních existencí hrdinů a to mnohy přináší navíc spoustu humoru, jakožto život je zkrátka taková komedie. Bonusové body za to označování "jako krysy", to je mi taky blízko, s kolegou z práce jsou pro nás "krysí analogie" denním chlebem, zpocenou krysou počínaje, ale jak jsem řekl Medešiho styl se rychle přejí a pak mi přijde, že je to jen takové klení, odnikud nikam, co už nic nového nepřinese a tak už s každou stránkou jen chcete konec. Je to zábava, dokud je to zábava, ale pak přijde realita...