Jeviště v mé prasklé hlavě

Spalující touha po kumštu, cesta dějinami divadla a zemičky v srdci Evropy vůbec, prožívání zlomu 1989 a lidé, které BR čili Schnellzug potkal cestou. Od skoku z okna v Gottwaldově po skok do nebe blízké, hledání smyslu a láska bez konce... HaDi etapu jsem prousmívala; všechny ikonické inscenace, od skvostného Dnes naposled! po osobní Lidskou tragikomedii jsem viděla a prožila... a fascinuje mě, co všechno kolem mne minulo. A to následné, vše diktováno zájmem o věci veřejné a lidi především, těšilo. Vše popsáno barvitým stylem, se smyslem pro metaforu a detail. A knížka je prošpikována fotkami, neb divadlo i život jsou (mimo jiné) vizuální umění... A mnohé podepisuji, včetně toho několikrát opakovaného "komunismus je bití". Jakákoli totalita, milé děti, nezapomínejme na to, do háje...