Ještě jsme tady

Kniha začíná trochu jako detektivka, sen a náhoda. Autoři se náhodně potkají, jeden je spisovatel, druhý syn politického vězně, pedagog a ředitel jednoho z nejlepších gymnázií v Českých Budějovicích. Povídají si a jejich setkávání vede ke knize, jenž mapuje příběh dvou lidí, kteří jsou kamarádi z Píseckého gymnázia. Mají mnohé společné. Mají před sebou budoucnost, která je narušena totalitním režimem a jejími pravidly. Co byla jejich vina? Nedělnický původ, jiné názory na politické vraždy (M. Horáková, H. Píka)? Nenávist politického zřízení, které má v genech závist a teror? Asi již čtenář tuší, co následovalo. Dlouho jsem nečetl knihu, která by se mě tak hluboce dotkla. Příběh dvou politických vězňů, jeden z autorů je syn hlavního hrdiny. Kniha je také protkána historickými okolnostmi a souvislostmi. Měla by být čtena každou novou generací, aby se nezapomnělo. Jako analogie mě napadá památník "Jad wa Šem" v Jeruzalémě, neboť zločiny komunismu si nezadají nic se zločiny nacismu. Na konci knihy se čtenář dozvídá, že na Otu Sekyrku donášeli i mnozí rodinní přátelé a známí. Jeho syn Antonín z archivu již ví kdo, ale v textu to nesdělí. Ani nenaznačí. Myslím si, že tato kniha by měla být povinnou četbou, stejně jako Deník Anny Frankové nebo Souostroví Gulag. Děkuji moc oběma autorům, že si tento příběh nenechali pro sebe, ale spatřil světlo světa v knižní podobě. Díky za vaše příklady života a odvahy, Oto a Dagmar!