Ještě jeden level

Za mne kniha, která navádí hráče k poučenějšímu a hlubšímu hernímu zážitku. Ondřej Trhoň zde dokazuje, že hraní her nemusí být zdaleka jen povrchní záležitostí, jemuž se dnes oddávají doslova masy lidí a to jen pro zážitek ze samotného hraní. Formou krátkých esejů, postupně, hru za hrou, dokáže v rozličných herních titulech najít přesah, do různou měrou palčivých společenských témat. Queer problematika, škodlivost mikrotransakcí, postupná gamifikace společnosti, armádní nábor či kritika kapitalismu, jen jako příklad některých z nich. A poučený nemusí být nutně jen hráč, ale klidně i čtenář jako já, co gamepad za knihu vyměnil již před mnoha lety. Čehož teď lituji méně, protože díky podobným knihám jako je Ještě jeden level, zůstávám alespoň zprostředkovaně s děním v herním světě stále v kontaktu.

Člověk si dost možná neuvědomí, jak vzácnou knihou "Ještě jeden level" je, pokud si nezkusí projít kategorie knih, do kterých ji obchodní řetězce řadí. "Neoficiální průvodce Minecraftem", "Jak na Word 2008", "Nejlepší Fortnite triky" a pak kritická analýza širokého záběru her, které autor staví na stejnou úroveň jako kvalitní literaturu. Opravdu se nebojím říct, že mě kniha "chytla a nepustila". Na druhou stranu bych asi měl přiznat, že jsem poměrně zapáleným fanouškem videoesejí Jacoba Gellera, na kterého autor tu a tam odkazuje, a čtenářem Společnosti spektáklu. Jinými slovy téměr ideální cílová skupina. Pokud vám ale Geller ani Guy Debord nic neříkají, nebojte se, všechno je velmi dobře vysvětleno. Vlastně celý soubor esejí je psán velmi srozumitelně a přístupně, ať už máte na Steamu 2 000 odehraných hodin, nebo jste si teprve včera koupili Nintendo Switch. Dokonce má kniha vzadu i malý soubor vysvětlivek, takže se nebojte, že byste museli nějak zvlášť často sahat po vyhledávači. Kniha sama sebe popisuje jako průvodce, ale já bych rád zůstal u slova kritika, protože ta obsahu odpovídá dle mého mnohem lépe. Kritikou zde ale není myšlený "náš" klasický rozbor hratelnosti nebo grafiky, ale spíš analýza myšlenek autorů, potažmo nekalých záměrů korporací, které médium her až do děsivé míry zneužívají. Dočkáte se rozboru mikrotransakcí a jejich vlivu na lidskou psychiku, dočtete se o propojení vojenského průmyslu s tím zábavním a rozhodně spoustu času strávíte čtením o tom, jak autoři her vkládají velkou část své duše a své identity do her. Zkrátka věci, které je s myší v ruce velmi snadné přehlédnout. Ani nevím, jestli má nějaký zvláštní smysl to zmiňovat, ale vzhledem k "Vávrovosti" zdejšího herního průmyslu mám nutkání dopředu napsat, že identity, které jsou velkým tématem knihy, jsou často queer identity, což je samo o sobě téma, nad kterým by někteří potencionální čtenáři dost možná mohli otočit oči v sloup a knihu zavřít. Nedělejte to. "Ještě jeden level" stojí za dočtení, i když vám třeba některá témata knihy přijdou trochu neobvyklá. Vědět, jak se dívat na hry s trochou kritiky je něco, co se zkrátka nejde naučit, pokud nejste aspoň na chvilku ochotní vystoupit z pohodlného vztahu produktu a konzumenta. Rozhodně to ale stojí za to. Jestli bych měl knize něco vytknout, tak je to možná lehká nevyrovnanost témat. Jak jsem v předchozím odstavci zmínil, queer tématika je poměrně zásadní součástí celé kritické analýzy a už podle toho, kolik místa v knize zabírá, lze poznat, že jde o téma, na kterém autorovi opravdu záleží a které mu je blízké. Také bych dal body navíc za sázku na krásnou konstruktivistickou obálku.