Ještě jeden level

Za mne kniha, která navádí hráče k poučenějšímu a hlubšímu hernímu zážitku. Ondřej Trhoň zde dokazuje, že hraní her nemusí být zdaleka jen povrchní záležitostí, jemuž se dnes oddávají doslova masy lidí a to jen pro zážitek ze samotného hraní. Formou krátkých esejů, postupně, hru za hrou, dokáže v rozličných herních titulech najít přesah, do různou měrou palčivých společenských témat. Queer problematika, škodlivost mikrotransakcí, postupná gamifikace společnosti, armádní nábor či kritika kapitalismu, jen jako příklad některých z nich. A poučený nemusí být nutně jen hráč, ale klidně i čtenář jako já, co gamepad za knihu vyměnil již před mnoha lety. Čehož teď lituji méně, protože díky podobným knihám jako je Ještě jeden level, zůstávám alespoň zprostředkovaně s děním v herním světě stále v kontaktu.

Autor prezentuje řádku esejí. Čtivě rozebírá slavné i veskrze drobné, indie tituly. Předkládá nové perspektivy, dodává hloubku daným titulům. Uvozuje postupy herních tvůrců, podkládá je myšlenkami vlastními i ostatních teoretiků, herních tvůrců nebo filozofů. Ale i přes nesporné kvality se nemohu přenést přes všudypřítomné levicové směřování textů. V každé kapitole se několikrát dozvíme o zhoubném kapitalismu, jeho zvůli a jedinou honbou za ziskem. O CIA, které bojovalo v Jižní Americe proti domnělým nepřátelům. Jsou protěžování levicoví teoretici a intelektuálové. Rozhodně se nemusíme v souvislosti s hrami vyhýbat politice, je všudypřítomná. Ale Ještě jeden level je zkrátka ostře, jednostranně směřován doleva. Přitom to není o tom, jestli na křižovatce zásadně zahýbáte vlevo, vpravo nebo jedete rovně. Ale jako vždy o lidech. Ideologie jsou jen prázdné schránky, které jsou bohužel plněny, otřásány a rozdupány samotnými lidmi. Jejich touhou po moci, majetku nebo prosazení vlastního názoru. Systém s tím má pramálo co dělat. Ale zkrátka bylo toho levičáctví až moc, budu si muset zahrát Svoboda 1945: Liberation, abych se zase trošku srovnal. Nebo si pro změnu přečíst o zločinech komunismu. Protože po dočtení knížky by měl jeden dojem, že máslo na hlavě má jen kapitalismus.