Jeskyně České republiky na historických mapách

O této publikaci se většinou píše, že jde o unikátní dílo, které dosud nemělo obdoby - a s tím se dá jen souhlasit. Rozhodně netypický je vlastní formát 46 historických map na samostatných skládaných listech spolu s průvodní knížkou, která o každé z těchto map přináší spoustu informací a to vše v kartonovém pouzdře - to je opravdu něco hodně neobvyklého. Co se týká vlastních map - většina z nich okouzluje svojí uměleckou hodnotou. Nezobrazují jen obrysy jeskyně, ale je tu většinou zaznamenáno i okolí s vegetací, jednotlivé krápníky, nebo třeba i malé postavičky průzkumníků s žebříky nebo s loďkami. To vše tyto plánky „zlidšťuje“ a je škoda, že tohle na dnešních strohých mapách nebo 3D skenech už neuvidíme. Nejdokonalejší plány pochází nepřekvapivě od Karla Absolona a myslím, že třeba jeho mapa Sloupsko-šošůvských jeskyní je naprosto nepřekonatelná. Dále mě zaujala mapa jeskyně Výpustek od Antonína Loly, která byla dlouho považovaná za ztracenou, než ji v roce 2011 nalezl autor této knížky ve vídeňském archivu. Podobný osud měla první mapa jeskyně Netopýrka od Floriana Koudelky, která byla znovuobjevena jen 4 roky před vydáním této publikace, a i první mapa Ochozské jeskyně, kterou v archivech znovuobjevil Martin Golec v roce 2015. Málo známé jsou i mapy Němčických jeskyní, odtěžené Svatoprokopské jeskyně, nebo třeba Mariánské jeskyně. Malou výtku mám jen k pořadí jak jsou skládané listy po sobě seřazeny, například soubor profilů Sloupsko-šošůvských jeskyní od Karla Süsze který tvoří prvních šest listů, ale půdorys ze stejné doby je až na listu 24. Neméně zajímavá je i knížka s doprovodnými informacemi k jednotlivým mapám, jejich autorům i k historii objevů v dané jeskyni. Dvě hnidopišské drobnosti: Josef Szombathy nezemřel v roce 1942, ale 1943 (str. 70), bratři Čeněk a Josef Chromý nestrávili po přetržení lana ve Zbrašovských aragonitových jeskyních po tmě 18 hodin, ale „jen“ 8 hodin (str. 156). Celkem shrnuto ano, je to unikátní dílo