Jen když jsme to my

Příjemná, občas zábavná, oddechovka s romantickou zápletkou. Dotýká se i citlivých témat jako je onemocnění rakovinou a také ztráta sluchu po meningitidě. Hlavní hrdinka Willa, hvězda fotbalového týmu, velmi tvrdohlavá a ctižádostivá, je k Ryderovi, mužskému protějšku tohoto románu, hodně tvrdohlavá a bojovná. Její nepřístupnost je ovlivněna dětstvím a těžké nemoci své matky, jediným členem své rodiny. Mé hodnocení? Willa vás občas bude štvát a Ryder je až moc pohádkový, aby tomu čtenář uvěřil, což jsou převážně klasická klišé, která jsou pro tyto příběhy typická. Ale posuďte sami. :-) "Vzpomínám si, co vždycky říkávala babička Rose, potom co jsme zazimovaly zahradu, zastřihly keře, zasadily cibuloviny a vytrhly poslední letničky. Život plodí smrt a smrt plodí život. Jediné, co s tím můžeme udělat, je krásu a spolehlivost tohoto věčného cyklu chválit."

Nádherný dojemný příběh plný vášnivého popichování a nedospělých naschválů, který se od lehkovážnosti pomalu ale jistě posouvá k vážným tématům a důležitým životním rozhodnutím. Hlavní hrdinka nenadchne každou čtenářku, což už je jasné z komentářů. Je výbušná, protivná a chová se příšerně nedospěle a hrozně. A přesto je příběh tak krásně napsaný, že jí přejete šťastný konec a pochopíte ji. Nemusíte ji mít rádi, ale pochopíte. A za všechno stačí, že ji má rád milý hrdina se sluchovou vadou. Ano, téma ohluchnutého hlavního hrdiny bylo zajímavé a neotřele vystavělo celou zápletku. Ach, jak náramně se vlastně ti dva k sobě hodili! Doporučuji dát této nádherné knížce šanci, i když vám hlavní hrdinka nesedne. Jde o nádherný, dojemný a v určité chvíli i posmutnělý příběh, který má hloubku. Autorka píše čtivě, jsem ráda, že mi knížka po předchozím přehmatu spravila náladu.