Její děsivá souměrnost

Příběh dvojčat Julie a Valentiny se díky shodě podivuhodných okolností propojí s osudy Roberta a Martina. Tomu prvnímu vzala ženu smrt, tomu druhému obsedantně kompulzivní porucha. A ač tomu zpočátku nic nenasvědčuje, obě nové nájemnice činžovního domu v Londýně převrátí životy těchto starých mládenců naruby. O to zajímavěji, když se duch Robertovy ženy nečekaně ukáže zpátky na scéně... Podmanivé vyprávění o definitivnosti smrti a nutnosti vypořádání se se ztrátou, ať už formou ukončení sebezpytování, nebo překročením dosud nepřekročeného. Zároveň ale také lehce bezdějová duchařina. Trvá celou věčnost, než se konečně začne něco dít, přičemž zápletka přijde ke slovu prakticky sto stran před koncem. Jinak víc jak půlku zabírá knižní párování se a odhalování rodinných traumat, podané s nezvyklou apatií, jako by vlastně o nic nešlo. Ovšem přistoupíte-li ke knize od začátku jako ke společenskému románu, pak je víc než pravděpodobné, že si všechen ten pomalý nástup užijete s plnou parádou.

Naprosto luxusní duchařina. Příběh se odehrává v Londýně, navíc na reálném hřbitově Highgate. Sám hřbitov je ve skutečnosti kouzelně tajemný, hlavně historkami o upírech. V 70 letech se o jejich výskytu hodně psalo. Po návštěvě hřbitova je tato kniha pro mne perlou. ❤️