Jestli někdo věří na opakovanou reinkarnaci stromů, tak ho potěším. Kdysi byly stromy, ze kterých prarodiče mojí manželky postavili chatu. A teď, asi po 60 letech, jsme chatu zbourali a postavili si na zahrádce rodinný dům. Dřevo z té zbourané chaty jsem si schoval a dělám z něj na tu zahrádku nábytek, aby tak duše tý chaty žila dál na tom místě a neskončila někde na skládce. Dojemný co? No minimálně je to lepší příběh, než před starou pořád obhajovat haldu hnusnech prken s hřebíkama, že je jich škoda a že se to určitě na něco využije. No a nějaký nápady čerpám i z týhle knížky, kterou jsem dostal jako dárek. Zajímalo by mě, co by na tohle všechno řekl Peter Wohlleben.