Jeden musí z kola ven

Čekal jsem mnohem víc. Od poloviny knihy jsem si musel psát jména a příjmení osob, abych se v nich neztrácel, protože se mi nepropsaly charakterově do paměti. Způsob vyprávění přímé řeči s nepřímou řečí mě také občas zmátly. "Mámy", "kejklíři" a další "postavy" v tom úplně nepomáhali. Pokud bych měl porovnávat, tak Den pro Šakala byla pecka. Tohle bylo pro mě slabé.

Nic nemůže být vzdálenější romantické představě agentů s nožem v podešvi boty, rychlým autem a padákem v barvách britské vlajky, než stárnoucí obtloustlý chlapík v nepohodlných botách a mírně provlhlých ponožkách. Ale to je právě síla tohoto románu, který odstartoval autorovu spisovatelskou kariéru, poté, co autor sám skončil s obcházením v nepohodlných botách a provlhlých ponožkách. Věděl jsem, do čeho jdu, a užil jsem si to naprosto maximálně. Dodávám k tomu ještě, že pokud jde o zpracování pro obrazovku, tak britský seriál podle mého názoru zachycuje atmosféru výrazně lépe než novější film, který musí - chca nechce - přidávat trochu toho hrdinského patosu a krouhat předivo linek, které se postupně spojují do jednoho vlákna. (Čteno v originále)