Je to jen mezi náma

"Je to jen mezi náma" je název sbírky textů, povídek a úryvků, které jsou osobní a vtipné, často s hořkosladkým nádechem a popisující jeho životní zážitky a postřehy Pepíčkovým unikátním stylem a humorem, který kombinuje upřímnost s nečekanými zvraty. Součástí smyslu pro humor bývá ironie i sebeironie. Nechybí ani Čečilovi, a tak se můžeme v Baladě o hovnu dočíst třeba i toto: „Můj otec vždycky považoval moje potřeby v zálibách a zájmech, ať se týkaly čehokoli, za zbytečné, zrovna tak jako celý můj život. Nevystudoval jsem ani jednu vysokou školu, a dokonce nemám ani maturitu, k tomu mám ještě dlouhé vlasy a vousy, chodím na pivo a někdy na rum. Ve svých 36 letech jsem svobodný, a pro to všechno jsem ostudou naší rodiny. Když se ale dozví o mém záměru vytvořit velkou sbírku hoven, která nemá obdoby, budou na mne určitě hrdí a pyšní, a tatínek ze mne bude mít radost největší, protože konečně budu dělat něco, čím budu užitečnější pro naši společnost, protože se ,hovnem‛ hodlám zabývat na vědecké bázi.“ Vrcholem knihy je bezesporu ludikativní povídka Plovárna, jak vystřižená z první republiky, nádherně jazykově rozkošatělá, v níž se potkává Vančurovo Rozmarné léto s Poláčkovým Bylo nás pět, navíc s dadaistickou zápletkou jako od Haška (abnormálně velký kapr, který štěká a umí plovat pozpátku, se stane oblíbeným návštěvníkem plovárny a kamarádem hocha Ferdy Kuliferdy, což hněte věčně opilého plavčíka Hnipírda, zatímco vodník Kabourek sleduje s utopenými dušičkami Večerníček v televizi). Osobně se domnívám, že ačkoli autor nakonec nevytvořil inzerovanou kolekci exkrementů, nikterak to nevadí, neboť jeho odkaz tkví v nedostižném provedení zanikajícího žánru tzv. hospodských písní od Hašlera aj. Knihu doprovodil jednoduchými, zato však účinnými kresbami Richard Pecha, dvorní ilustrátor spisů Vráti Brabence. Pro fanoušky interpreta šlágrů jako Sajrajt, Raťafák či Hostinskej roztoč pípy je samozřejmě povinnou četbou.