Je matka mrtvá

“Je matka mrtvá” boduje ve svém čistoskvoucím minimalismu. Spíš než hrdinčino pronásledování osmdesátileté stařeny mě zasahovaly drobné střípky z dětství. Scénka s vázou. Nebo ta s pastelkami. Drobnosti, díky nimž jsem se přistihnul, že se snažím pochopit ústřední vztah s vícera perspektiv. Navzdory relativnímu bezdějí (možná víte, že mu neholduju!) u mě měla Vigdis Hjorth ještě v půlce zaděláno na touchdown. Očekávaná gradace mě ale nakonec jemně míjela a motiv, kolem něhož se začal závěr motat (žiletky), mi nepřišel zas tak skálopevný. Přesto silný text. Znepokojivý. Fakt. Jako jeden z těch depkoidních severských filmů s herci navlečenými do svetrů, u kterého je vám zima jako v iglú.

VIGDIS HJORTH Je matka mrtvá - ja som lúskala preklad maďarský, ale pod uvedeným názvom už objavíte aj český preklad od vydavateľstva Argo (2025,prekl. Barbora Grečnerová). Máme tu veľmi intímnu spoveď Johanny, ženy po 50-tke.A keď hovorím intímnu, myslím tým jej vnútorný monológ. Po rokoch sa vracia z USA do Nórska. Už desiatky rokov so svojou rodinou navzájom nekomunikujú v dôsledku toho, že sa opovážila vzoprieť ich očakávaniam. Ale keďže je teraz späť v Nórsku, dávno utláčané spomienky a vyliečené rany sa opäť objavujú a ona začína hľadať svoju matku. Žije ešte? Je mŕtva? Bolo to hutné, čierne, depresívne, bolestivé, pomalé. Nečakala som, že mi čítanie tejto knihy toľko potrvá, ale každý večer som z nej zvládla len 2 až 3 strany... Napriek tomu som pomaly razila cestu tejto knihy, a ku koncu ma čakalo aj veľa "dramatických" zvratov a odkrytých skutočností.Slovo "dramatických" berte s rezervou - kniha je písaná fakticky ako vnútorné prežívanie Johanny. Jej myšlienky, popisy, takmer absencia dialógov... A ako som nebola spokojná s knihou Moje matka od Karin Smirnoff, lebo mi to prišlo až príliš na pílu, tak v Je matka mrtvá som dostala creme de la creme pomaly postaveného domčeka z karát, ktorý podľa mňa čitateľom nesadne až tak ako spomínaná a populárna kniha od Smirnoff. Spokojná som bola, ale i preťažená...