Jde o houby

Tahle knížka mě hned zaujala. Jednak patřím mezi vášnivé houbaře, takže srdce zaplesá už při pohledu na obálku. A pak, mé děti vášeň rodičů pro houbaření nesdílejí a hledání hub je z nějakých nepochopitelných důvodů dost nudí, takže by nebylo špatné je správně namotivovat, že. Kromě toho, Jindřišku Kracíkovou znám i osobně a vím, že je to inteligentní a vtipná žena, která určitě nenapíše nic hloupého, a když už čtu dětem před spaním, chci aby to bavilo i mě. A kniha Na houby nezklamala. Její čtení byla stejná radost, jako najít v mechu pod listem výstavního praváka. Ostatně, abych nezapomněla, další plus - hrdinové jsou plžíci. Tedy pozor, nikoliv slimáci, které s odporem shazujeme z hub, pokud si jich včas všimneme, případně konzumujeme, pokud je přehlédneme. Uznejte, plžík je podstatně poetičtější pojmenování pro jinak celkem nevábného tvora a navíc zjistíte, že je to moc milé, odvážné a přátelské zvířátko, které si rozhodně zaslouží, když ne přímo obdiv, tedy alespoň naše sympatie. Čtenář se dozví, jakým nebezpečím musí v lese čelit, protože lidi s noži jsou až na samé špičce ledovce. Udělat ze slimáka – pardon plžíka – hrdinu, mi přišlo jako skvělý nápad. Protože knížek o kočičkách, pejscích nebo šnečcích (těch máme doma aspoň pět) je spousta. Ale slimák?! Znáte nějakou? Takže je fajn ukázat dětem, které se doteď na nějakého tvora dívaly s odporem, že všechno je možná úplně jinak. A to je taky dost dobrý důvod jim tuhle knížku pořídit, ať už mezi houbaře patříte nebo ne. Navíc namotivovat děti, aby chtěly jít do lesa, pořádně se tam rozhlížet a zkoumat, kde co žije (a kde taky může jít o život) není vůbec špatné. A co na knížku říká moje dcera? I když nad houbařením doteď ohrnovala nos, o slimácích ani nemluvě, u téhle knížky neusíná a chce vždycky přečíst ještě další kapitolu. Rodičovský sen to sice není, ale spisovatelský určitě. A jestli kniha zafunguje i k povzbuzení vášně pro houbaření, to zatím netuším, ale rozhodně se to při nejbližší příležitosti vydáme do lesa zjistit.