Jantarové kukátko

Nitky se začínají spojovat. Hrdinové jsou zpočátku rozdělení, každý dlí někde jinde, daleko od sebe, ale přitažlivost příběhu je začíná pozvolna přibližovat k sobě. Mizení Prachu negativně ovlivňuje bezezbytku všechny paralelní světy, co jich jen existuje, a naši hrdinové dělají všechno proto, aby Prach nezmizel úplně, protože by to mělo tragické důsledky pro veškerý život. Všichni projeví značný díl hrdinství a paní Coulterová si přes všechny své zamotané a nepřehledné intriky nečekaně uvědomí své priority. Velmi se mi líbily postavy maličkých Galivespianů. Andělé mi lezli na nervy, protože jejich rozpolcenost mezi duchovními bytostmi, které lze zničit hmotnými prostředky, se mi nezdála uvěřitelná. Účel světa mrtvých se mi ztratil někde mezi řádky a svět Mulefů byl tuze krásný. Pullman v tomto díle dokončuje svou kritiku církve. Radí nám, ať se nevzdáváme radostí života vezdejšího kvůli příslibu ráje nebeského. Měli bychom žít tady a teď, ne doma na gauči, ne před displeji a obrazovkami, ale někde venku. Potkávat se s lidmi, zažívat příhody, dobrodružství, milovat, trápit se, přemýšlet, být v pohybu, být aktivní. Protože až nás jednou budou harpyje doprovázet na druhou stranu, tak od nás budou chtít slyšet příběhy a byla by velká škoda, kdybychom jim neměli co vyprávět.

Priznám sa, že väčšinu času som bol proste v rozpakoch. Zostupná tendencia sa, žiaľ, nevyhla ani tejto trilógii a kým "dvojka" bola len príjemne iná, jej záver sa už celkom zbytočne stráca sám v sebe. Predovšetkým by som ubral na motívoch, ktoré autor často nechal vyšumieť do stratena. Rozširovať univerzum by malo byť výsadou prostrednej časti; čitateľ chce od autora najmä uzatvorenie všetkých liniek. A toho sa nám v Jantárovom ďalekohľade nedostáva, resp. nie v dostatočnej miere. Pritom priestoru nato bolo dosť. Stačilo ubrať na pátose, nevrstviť tajomno a hlavne z toho v závere nerobiť pomocou nedôveryhodných dialógov slzavé údolie a takmer lacnú soap operu. Ak by som bol ale prísne objektívny, autor už prvým dielom nastavil latku privysoko a moje očakávania tým pádom boli azda privysoké. Záverečné odhalenia tak nemali pre čitateľa skutočný wow efekt a myslím, že nejeden z nás, čo sme čítali knihu v elektronickej podobe na samom konci len neveriacky ťukal na ďalšiu stránku, ktorá tam jednoducho nebola. V prípade tejto knihy sa priam ponúka, že buď mala mať pokračovanie (alebo dva) naviac, alebo mala byť o dvesto strán kratšia. A plastické charaktery Lyriných rodičov sú už len tým povestným klincom do rakvy. Škoda premárneného potenciálu, aj keď čítanie neľutujem.