Jane Eyrová

Kniha: Jana Eyrová je opravdu povedené klasicistní dílko. Je znát, že mravy, city, myšlení té doby před dvě stě lety provází celou knihu, což je dobře a také se nedivím, že královna Viktorie byla touto knihou nadšena. Je to opravdu poutavý příběh sirotka Jany Eyrové, která vyrůstá v rodině jako svěřenkyně paní Reedové, ale už od útlého dětství Jana zažívá ústrky a bezpráví. V internátní škole pak to ještě pokračuje, než nastane čas, kdy si Jana jako chudá žena bez prostředků a závazků bude muset hledat placené místo. To najde v panství pana Rochestera, kde se Jana stará o svěřenkyni pana Rochestera. Jana je sice chudá penězi, ale zato je to duševně velmi krásná, mladá žena s otevřeným srdcem a tak upoutá pozornost pana Rochestera, majitele panství. Vznikne mezi nimi velmi silné pouto a pro Janu i pro pana Rochestera nastává krásný čas lásky, který je ale přerušen tíhou strašného tajemství. Ve sňatku Jany a pana Rochestera stojí závažná morální překážka. Jana je nucena odejít a prožije si další bolesti na své další cestě, ale i radosti na své nové cestě. Nicméně zasáhne i osud a Jana se s panem Rochesterem znovu shledá za jiných okolností. Jak tento příběh dopadne, to už si sám přečti ,čtenáři. Jisté je, že se jedná o velmi pozoruhodné dílko, kde láska a přátelství a především morální kodex téměř každého normálního člověka té doby jsou popisovány autorkou nanejvýš vznešeně. Z knihy je i cítit autorčina vlastní zkušennost minimálně z popisu života a pocitů malé dospívající dívky, která si hledá místo ve světě, jakož i dospělé ženy, jež má mnoho vnitřních půvabů a vědomostí. Není to čtení na jeden den, ale je to láskyplný dramatický příběh v mnoha ohledech, který se právem řadí mezi démanty klasicistní literatury. Kniha se mi navíc hodí do ČV. Poslední třetinu knihy jsem už opravdu četl s velkým zaujetím a netrpělivě očekával, jaký konec autorka hlavním hrdinům knihy přichystala. Jasných pět hvězd a doporučení všem romantickým duším. :-)

Keby ste sa približne pätnásť rokov dozadu pozreli do preukazu čitateľa malého Knihochoda, pravdepodobne by ste zostali veľmi prekvapení, koľkokrát sa vo vypožičaných knihách objavil titul Jana Eyrová. Ja si to totiž pamätám takmer ako dnes, keď som ju k pultíku na požičiavanie niesla a pani knihovníčka zahlásila: Už si ju berieš trinásty krát, nechceš si požičiať aj niečo iné? V tej dobe som cudzím ľudom nedokázala úplne vysvetliť, že ten príbeh absolútne milujem a stala sa takou mojou komfortnou knižkou, ku ktorej sa vždy aj po toľkých rokoch s radosťou vraciam. A to aj napriek tomu, že som ju čítala už nespočetne veľakrát a nie je v nej niečo, čo by ma dokázalo prekvapiť. Jana je láska a verím, že tento názor nezastávam sama.