Jane Eyre/Jana Eyrová

Svázaná konvencemi, jímž navzdory zkoumá veskrze nepřijatelné emoce, jako je vášeň! To nevíš, Jano, že slušná žena vášeň neprojevuje? Odsuzovaná, kritizovaná, nevýznamná, podřadná, a někteří říkají, že i neslušná Jane se přesto odhodlá šokovat! Svobodomyslná žena, jak skandální! Realisticky, pravdivě a komplexně vylíčené hlubiny Janiny odbojné mysli a skutečnosti tehdejšího světa bez příkras – to je příběh Jane Eyrové. Příběh Jany jsem během let četla několikrát (naposledy v této zkrácené dvojjazyčné verzi, kde důvodem bylo čistě procvičování mojí nevalné angličtiny – na originál v Aj bych si netroufla). Znalost příběhu z dřívější četby + několika verzí filmových zpracování (asi nejvíc vzpomínám na verzi z r. 1972 s paní Vančurovou – na její Janu s plachým pohledem krásných očí a něžným úsměvem) mi dost pomohla orientovat se v textu, číst a pochytit kontext (navzdory neznalosti spousty slovíček). Nechce se mi tedy příliš hodnotit příběh v této podobě, protože účel této knížky je jiný, řekněme studijní. A tak snad jen pár postřehů … i tento příběh je příběhem mladé ženy z 19. století, z období viktoriánské Anglie a realistickým (kriticky realistickým) obrazem tehdejší společnosti – to proto je Jane taková, jaká je, nebo spíš, to proto není Jane taková, jakou by ji chtěli mít … není poslušnou „ovcí“ jdoucí se stádem, nijak nevyčnívající a vykonávající to, co se od ní očekává. Jana je díky bohu jiná, navzdory všemu (překážkám, které ji byly kladeny) a všem (propastným rozdílům ve společnosti, která jí ty klacky pod nohy neustále házela). Jana se svým osudem totiž bojuje. Nesmířila se s tím, že by na ní mělo být pohlíženo, jako na podřadnou osobu, a tak se rozhodla ukázat svou hodnotu, dovolila si stát se veskrze sebevědomou ženou . PS: hodnocení, které přidávám je čistě pro tuto zjednodušenou dvojjazyčnou verzi, není hodnocením příběhu, protože ten je … viz. PPS (lépe bych to neřekla). PPS: roku 1847 napsal G. H. Lewes v časopise Fraser’s Magazine o díle Charlotte Brönteové Jana Eyrová toto: „Ten příběh [...] upoutá vaši pozornost a zůstane ve vaší mysli. I když knihu zavřete, jste stále příběhem okouzleni. [...] Pravda – hluboká, výmluvná pravda – charakterizuje tuto knihu.“

Příběh o neuvěřitelné lásce Jane Eyrové a Edwarda Rochestera...no kdo by ho neznal? :) Musím říci, že knížka mě úplně pohltila a k tomu je psána zrcadlově, takže jsem si mohla i procvičit angličtinu. A dokonce knihu obohatilo i pár krásných kreseb, pod kterými jsem si úplně představila, jak je kreslí Jane. Nemůžu jinak, než dát plné hodnocení.