Jan Vojáček: Únava není normální

Dopredu avizujem, že knihu som nedočítala. Toto bola moja prvá kniha od autora, a moc som sa na ňu tešila, pretože ma témou veľmi zaujala... Na začiatku som mala zmiešané pocity, pretože sa tam opakovalo to isté dookola, ako reklama na knihu (teda ten jej zázračný obsah), a ja som stále čakala, kedy sa teda dostaneme k tomu "aha" momentu. Potom som sa v knihe dostala ku kapitole so vzorcami, ktoré nás vyčerpávajú.. A v momente, keď som čítala príklady z praxe, "motta" a typy vzorca, ma trklo do očí - toto znie ako niečo, čo by napísala umelá inteligencia. Príklady z praxe boli tak všeobecné, že mi to neprišlo vôbec dôveryhodné - niečo v štýle "Anička, 29 r.: V detstve mala chladných rodičov, a preto si v dospelosti hľadá nedostupných partnerov." No.. a potom som ďalej nemohla. Tým momentom kniha pre mňa niečo stratila.. Úprimne som mierne alergická na content tvorený umelou inteligenciou, a to aj napriek tomu, že chat gpt používam a považujem za skvelú pomôcku. Ale v momente, keď mi kniha začala pripadať ako niečo, čo by mi vypľuvol na počkanie chat gpt, tak som už nemohla pokračovať a cítila som sa oklamane. Keď idem čítať príbehy z praxe, chcem čítať naozajstné príbehy z praxe, kľudne aj na dve stránky - ale aby tam bolo to poučenie a ten vzorec názorne ukázaný, a nie dve vety, ktoré vlastne nikomu ani nič nepovedia, a znejú umelo vykonštruovane. Alebo radšej by som sa kľudne zaobišla bez takýchto "príkladov", bez nejakého zbytočného "motta", bez rôznych typov vzorca... Niekomu samozrejme táto kniha môže vyhovovať a byť prínosná.

Na tuhle knížku jsem se hrozně těšil. Viděl jsem na ni reklamu v metru a hned jsem věděl, že si ji budu přát k Vánocům. Tohle téma mě moc zajímá a navíc jsem rád, že o něm začínají v tomto stylu psát i čeští autoři. Vizuál je taky velice pěkný. Smíšené pocity jsem měl už od začátku. Úvod se táhl strašně dlouho, autor se opakoval pořád dokola a už mi skoro docházela trpělivost. Četl jsem nespočet vět, které začínaly: Tato kniha slouží jako tohle, tato kniha vám ukáže támhleto, tato kniha bla bla... Samé drmolení dokola, ale ne a ne konečně přejít k věci. Jak píše uživatelka Nisshoku ve svém komentáři, ukázky z praxe jsou hrozně laciné. Působí neuvěřitelně smyšleně a strojeně. Když chce autor svůj poznatek nebo tvrzení na něčem doložit, očekával bych důkladný popis, jak byla strategie implementovaná a jak konkrétně pacienta změnila. Všechny ukázky z praxe jsou ale typu: "Pamatuju si na pacienta Marka, 40 let, který trpěl chronickým stresem. Pak implementoval tuhle metodu a prošel dramatickou proměnou." Tohle není nadsázka, v knize to opravdu takhle stojí. Opakování myšlenek se pak vyskytovalo i v dalších částech knihy. Rekapitulace kapitol/vypíchnutí nejdůležitějších myšlenek z kapitol, které mají pět stránek, mi přijde zbytečné, působí to jako snaha, aby kniha neměla jen 70 stran. Ty kapitoly jsou tak stručné, že opakování každých 10 minut čtení není třeba. Dvě hvězdičky dávám alespoň za to, že některé rady jsou opravdu legitimní a fungují skvěle. Například vystavování se rannímu slunečnímu světlu apod. S tím už jsem byl ale obeznámen dříve. Knížka na mě jinak místy působila hodně ezotericky, ale to už je asi jen otázka gusta. Za mě velké velké zklamání, ani jsem to nedočetl celé. Možná se k tomu někdy vrátím...