Jalová

Lucie Hřebečská přichází s mimořádně silným a odvážným románem Jalová, který se dotýká témat, o nichž se v české společnosti stále mluví šeptem – potrat, reprodukční práva, domácí násilí a psychické zdraví. Autorka dokázala ze zdánlivě „osobního příběhu“ vytvořit literární zrcadlo doby, v níž se ženské tělo často stává bojištěm mezi svobodou a očekáváním společnosti. Hlavní hrdinka Zuzana si byla vždy jistá jedním – nechce být matkou. Všechny své kroky v životě podřizuje této jistotě, dokud se všechno nezvrtne a ona proti své vůli otěhotní. Zde se začíná rozplétat mrazivě realistický, a přesto psychologicky i symbolicky bohatý příběh o ztrátě kontroly nad vlastním tělem i životem. Autorka zobrazuje nejen fyzické a psychické utrpení, ale především tlak společnosti, která má ve všem jasno — „mladá, zdravá, ve vztahu, proč bys to dítě nechtěla?“ Román přechází od syrové reality k halucinačním obrazům, v nichž se objevují lesní příšery — možná zhmotněné strachy, možná jediná forma úniku. Tento prvek dodává knize tísnivou atmosféru psychologického thrilleru. Zuzanina realita se bortí pod vlivem léků, alkoholu i manipulací jejího partnera, který ji do těhotenství vědomě vmanipuloval. Právě zde Hřebečská přesně pojmenovává málo známý fenomén — reprodukční násilí, tedy sabotáž antikoncepce, omezování přístupu k lékařské péči a převrácenou formu „péče“, která je ve skutečnosti kontrolou. V závěrečných kapitolách příběh graduje k drastickému, ale ne samoúčelnému vyústění. Autorka se nebojí ukázat fyzickou ani psychickou hrůzu, která vyplývá z popření hranic mezi partnerskou láskou a mocí. Připojený doslov organizací Konsent a Amnesty International dává příběhu pevný rámec a pomáhá čtenáři pochopit, že podobné situace nejsou výjimkou, ale stále přítomnou realitou. Styl Lucie Hřebečské je působivý – sarkastický, drsný, zároveň citlivý a místy poetický. Dokáže spojit černý humor s temnotou psychologického dramatu a vytvořit příběh, který bolí, ale nelze ho odložit. Jalová je kniha, která nutí přemýšlet o hranicích svobody, těla a práva na volbu. Není to čtení snadné ani odpočinkové, ale právě proto je tak důležité. Silný, autentický a hluboce lidský román o tom, že svoboda ženy začíná u jejího těla – a že o ní musíme mluvit nahlas.

"Ne že by ti do toho cokoliv bylo, ale jsem si absolutně jistá a žádné vysvětlení nedlužím ani tobě, ani nikomu jinému na téhle širokánské planetě. I kdybych za sebou nechtěla nechávat uhlíkovou stopu, i kdybych nechtěla přivést děcko do válek a chudoby, i kdyby se mi jen barevně nehodilo ke zbytku výbavy bytu, je to kurva moje věc." Syrový a zajímavě napsaný příběh o věcech, o kterých by se rozhodně mělo mluvit víc.