Jak vystrašit Modrou příšeru

Petr Horáček nakreslil už obrovský kopec kníh. Vždy keď výjde jeho nová knižka, hovorím si, že ma už nemôžem ničím prekvapiť. Ale kdeže, kdeže. Prekvapenie je to vždy! A milé! Poznáte Modrú príšeru? Je to taká príšera, ktorá vlastne vôbec nie je príšerná. Je srandovná, je láskavá, má rada svojich kamarátov (a už veľmi dobre vie, že niektoré veci sa kamarátom jednoducho nerobia), je celá modrá, nečakane:) a je veľká. A pretože je veľká, môže občas spôsobiť rámus. A rámus môže vystrašiť jej kamarátov. Ale čo to znamená, vystrašiť? Sama tento pocit nepozná. Nebojí sa nikoho a ničoho. Aj keď by veľmi chcela. Našťastie má kamarátov. No strašidelné "baf, baf" tu nefunguje. Zdá sa, že toto je nadľudská, pardón teda nadzvieracia úloha. Až raz... Hravosť, farebnosť, humor, trošku napätia, dojatie i radosť. Vďaka takýmto príbehom je svet krajším miesto. Naozaj!

Jupiiii! S touhle velkou a nemotornou příšerkou se setkáváme znovu. Její zvířecí kamarádi se jí čas od času bojí. Prostě a jednoduše je, sice nechtěně, ale příšera vyleká. Ona se ale nebojí vůbec ničeho. A vlastně by to chtěla změnit. Chtěla by poznat strach. Chtěla by se naučit bát. A tak se zvířátka snaží příšeru vylekat. Schovávají se na různá místa a baf! Baf! Vyskakují na ni ze všech možných stran… Ale nic. Nezabírá to. Až jednou zkusí něco úplně jiného. Něco, co by mohlo příšeru opravdu vystrašit… A víc vám už samozřejmě neprozradím. To je tak nádherný, laskavý a dojemný příběh. Ze začátku se smějete a pak cvak… přijde ta chvíle, která vám vykouzlí nádherný hřejivý pocit a úsměv na tváři. Prostě kouzelné.