Podřadnější lidé si cvičí sokoly, aby za ně lovili, a koně, aby je vozili. Ale jenom Vikingští hrdinové mají odvahu zkrotit ta nejdivočejší a nejnebezpečnější stvoření na světě. Možná si říkáte, proč jsem se do toho pustil. To je dobrá otázka. A odpověď na to zní: Já vůbec nevím. Prostě se mi tady na mém stole, na malou chvilku, objevil BOX s nápisem: Jak vycvičit draka 1-4. Jen jsem tak nahlídnul...a začal číst. A přestal až na konci čtvrté knihy. Čte se to velmi rychle. Příběh je natisknutý tááákhle velkýýým písmem, protkán pravidly, poznámkami o dracích a kresbami jak draků tak Vikingů. Citát: Chystám se vlézt do sluje plné lidožravých plazů, přivázaný k osmi totálním maniakům. Pominu-li velké písmo, musím říci, že nejvíc mě rozesmáli kresby. Paní spisovatelka vše dělá pro menší věkovou kategorii a tak tomu i její obrázky odpovídají. Upřímně – někdy jsem se smíchem za břicho popadal. Ale pozor, sám bych nic takového nedokázal nakreslit, tak opatrně s tím souzením. Asi nejoriginálněji na kresbách vypadá Hltan Říh, pitomec zodpovědný za zasvěcení a chytání draků. Tahle postava je až strašidelná s těmi svými vousisky. Brrrr... Malá ochutnávka: ...a tak, aby se na tato úchvatná stvoření nezapomnělo, vám budu vyprávět tenhle pravdivý příběh ze svého dětství. Nepatřil jsem k tomu druhu kluků, co dokážou vycvičit draka pouhým nadzvednutím obočí. Nebyl jsem zrovna rozený rek. Musel jsem na tom tvrdě pracovat...... No, než jsem se nadál, byl jsem na konci a vedle sebe box s ještě dalšími třemi příběhy. A protože je deštivá sobota, nevidím problém v tom, pokračovat v lovu draků. Postavy jsou mrzuté i přísné, ale ve své podstatě jsou všichni Vikingové veselé kopy a tudíž je příběh protkán humorem a vtipnými poznámkami. Jo a taky strašnými a krvelačnými draky, kteří se neostýchají kousnout....nebo vás vožužlat. Citát: No to mi vylej vilejše!

Čekal jsem poameričtěnou kopii Vikinga Vika a byl mile překvapen osobitým stylem vyprávění, jež má ke švédské klasice daleko. Cressida Cowellová hraje na jistotu a snaží se oslovit moderního čtenáře začátečníka, takže se zápletka neobejde bez holých zadků, šušňů z nosu a hlasitého krkání, což jsou ingredience, jež u mých raubířů mají vždy úspěch. Jestli jsem se však dotknul něčí útlocitné duše, tak pardon – ono dobrodružství Škyťáka a Bezzubky zdaleka není jen o fekálním skotačení. Spisovatelka dala dohromady napínavý příběh plný zábavného soupeření mezi Vikingy, kouzelného seznamování se s drakem a na závěr také přidala špetku morálního ponaučení stran důležitosti přátelství. To vše psáno obřími písmeny a prokládáno spoustou kresbiček. Ty jsou naneštěstí takovým nutným zlem, protože autorka rozhodně žádným Tonym DiTerlizzim není. Což je škoda, ale proti gustu žádný dišputát. Těch dvě stě stran jsem každopádně zhltnul natotata a jsem jen zvědav, co za překvapení skrývají další díly.