Jak voní týden

UPRAVENÁ ANOTACE: Laskavý příběh nevidomé holčičky, která učí děti - ale také dospělé - že svět se má vnímat všemi smysly. ČVd 6 Název na J. Máte-li rádi polské autory a prostředí, pak je v příběhu rozpoznáte, ale jinak malá hrdinka může žít kdekoliv na světě. Nejde tady o zvýrazňování faktu, že je někdo nevidomý. Konstantina žije každý svůj den, jak chce a může. Její oblíbený strýček je výjimečný v tom, že ji bez „upozorňování na slepotu“ dovoluje ukázat :o) že nemusí mít všechny smysly, aby se jí život líbil a našla si v něm nejen vůně jednotlivých dnů, ale i barvy a mnoho dalšího. Lidský, běžný, přirozený a přitom empatický, citlivý, upřímný příběh jednoho dítěte....

Čekala jsem víc, (Ne)obyčejný kluk nasadil laťku hodně vysoko... Příběh to není až tak úplně špatný, ale rozhodně není určený pro samostatné čtení malého čtenáře. V knížce je dost cizích výrazů, které jsou sice vysvětleny, ale dle mého jsou stejně nepochopitelné a hlavně nepoužívané, tudíž zbytečné. Použitá slova ( např. atrament, abnegace ) jsou sice součástí hry, kterou dospělí s Týnkou hrají, ale překladatelka mohla použít přeci i jiná, srozumitelnější slova, aby to malého čtenáře příliš neodrazovalo... Celkově na mě knížka působila i tak nějak neuceleně, ale možná to jako dospělák až moc zkoumám:-) Jen by mě docela zajímalo, kolik je této polské autorce let, tuto informaci jsem zatím nikde nenašla. Pohled do světa nevidomých přiblížila možná i hezky a citlivě, ale stejně začínajícím čtenářům budu doporučovat jiné, povedenější knihy...