Jsem zaujatá, protože tohoto autora jsem si zamilovala od první knížky a ač uznávám, že některé jsou slabší, tak celkově je to výborný autor. Britský humor je mi blízký, tudíž jeho vyjadřování mě velmi baví. A i když se to zdá občas za hranou, nevadí mi to a povznesu se nad tím a směju se. Troufám si tvrdit, že tato kniha se velice dobře blíží kvalitě prvotiny, kterou napsal. Je to takový mezník mezi jeho novým životem a tím, na který jsme v Bude to bolet, doktore? zvyklí. Je tu krásně vidět, jak se musel rozhodovat, s čím vyrovnat a co zvládnout, když opustil dráhu doktora. Co mi však přišlo zatraceně líto byl fakt, že i muž a potažmo gay musí bojovat s některými smutky, které bych spíše přisuzovala nám ženám. Vůbec jsem neměla páru o tom, jak to může muž vnímat a jaké pohnutky jej k tomu vedou. Adam Kay v této knize opět ukazuje, že ani muži to nemají snadné, Odkrývá bolestivé zkušenosti, které by mne ani nenapadly a bylo mi z toho opravdu úzko. Jsem ráda, že píše, jsem ráda, že to zvládl. Moc si ho vážím.

5* za upřímnost a otevřenost (vtipný je taky, ale ještě víc mě dostaly vážné části knihy).