Jak se náš svět stal křesťanským

Pozoruhodná knížka nejen o jednom, ale (i s dodatkem o vzniku a původu židovského monoteismu) dvou zásadních kognitivních zlomech, které stojí v základu našeho civilizačního okruhu. Autorova argumentace je velice subtilní a jde do nejjemnějších odstínů významu. Jeho přemýšlení se ale neodvíjí přehledně a lineárně, jako spíš v postupně se rozvíjející spirále – což může některé čtenáře dezorientovat. Navíc je autor typicky frankofonně mnohomluvný, kdy v jednom souvětí najdete klidně i tři odkazy na další zdroje a rozsáhlé komentáře, naštěstí je ale ohleduplně uklízí do Poznámek na konci knihy a nechává na čtenáři, jak moc a podrobně se jimi chce probírat. Kupodivu se ale kniha dobře čte a sledovat tok faktů i autorových myšlenek, včetně celé řady citací ze starých textů, není únavné a duchamorné, ale osvěžující a mysl provětrávající. Oceňuji, že autor uvádí fakta, přemýšlí, argumentuje a přitom nenudí. Ukazuje, že to, jak myslíme, ale i věříme dnes, je výsledkem dlouhého vývoje a vedla k tomu velmi spletitá cesta.

Tahle krátká knížka popisuje zlomové období evropských dějin. Celá se věnuje pouze 4. stol. a hlavní hrdina je jednoznačně Konstantin Veliký. Důležité jsou roky 312 - 394 v původním názvu. Začíná se vítěznou bitvou Konstantina, kdy se veřejně přiznal ke křesťanství. Pak se probírá jaký vliv měla jeho víra na římskou říši. Vůbec jsem si neuvědomoval, že obrácení na křesťanství bylo tak rychlé. Dejme tomu 100 let. Takže už kolem roku 420 byla většina občanů římské říše křesťanská. Jinak to není moc konzistentní. Křesťanství se šířilo samo a zároveň se přikládá Konstantinovi extrémní důležitost. Na začátku se uvádí, že se křesťanství prosadilo, protože bylo lepší než pohanství. Použité argumenty zapůsobí snad jen na sečtělé jedince. Nedokážu si představit, že by je nějaký pohan akceptoval. V tom je lepší slavný román Quo vadis. Jenže jak ukazují komentáře, spousta lidí nemá mentální kapacitu nadřazenost křesťanství pochopit. Podobné je to u ateistů a jeho tvrzení, že náboženství není ideologie. Autor udává, že je nevěřící. Ke křesťanství přistupuje nezaujatě. Bere ho jako historickou danost, kterou nemá smysl odmítat. Jeho vyznání se do knihy nepromítá, ale promítá se tam jeho profese. Vytváří dojem, že bez Konstantina by se křesťanství neprosadilo. Přirovnává ho k Leninovi, který změnil běh dějin. Takže bylo křesťanství vážně tak dobré a nebo byl Konstantin tak moc významný? Tím to dost pokulhává, protože Konstantin je důležitější než Pavel z Tarsu, který se svým řeckým myšlením je důležitější než židovský Ježíš. Pozdější je důležitější a podstata se někam schovala. O knížce něco říká, že má 160 stran a 371 poznámek. Příliš málo textu, aby šlo usoudit, zda není Konstantin zveličován. Je vtipné, že křesťanství se u pohanských intelektuálů šířilo jako móda. Dnes je móda zpochybňovat židovsko křesťanské kořeny Západu. A kdyby to bylo trapné, tak aspoň ty židovské. Autor relativizuje ty křesťanské. Třeba Holland by dost nesouhlasil, jak plyne z Panství kříže. A já taky nesouhlasím. Na základě historických dat, které autor přináší, docházím k jiným nebo opačným závěrům. A myslitelé, kteří věří na kulturní křesťanství, by taky nesouhlasili. Patová situace. Nepochopil jsem hodně nudný dodatek, kde na 20 stranách řeší vývoj židovského monoteismu. V textu se toho jednou dotkl, ale proč to rozepsal, mi uniklo. Stejně mohl rozepsat dalších 100 věcí, na které narazil. S autorem se neshodnu. I tak doporučuju všem, koho zajímá christianizace římské říše a život Konstantina. Zůstal jsem na straně Hollanda, i když tohle je faktičtější. Těším se na další komentáře a doporučení souvisejících knih. 80%