Jak se líčit v nemoci

Sevřená a nesmírně působivá sbírka původem ukrajinské básnířky, jež tvoří už pár let (což je velmi obdivuhodné) i v češtině. Tu a tam sice lze narazit na nějaké ukrajinismy (aspoň tak si některé zvláštnosti vykládám) a polonismy (v jednom rozhovoru jsem se dočetl, že autorka se tak dobře česky naučila mj. díky své předchozí, patrně solidní znalosti polštiny), nic z toho však nevnímám jako minus: je toho jen pár, leckterý čtenář si možná ani nevšimne a lze to brát jako autorčin punc, ozvláštňující prvek její poetiky. Navíc i vnějškově je to krásně vypravená a Leonou Labajovou přiléhavě ilustrovaná knížka. Za méně zdařilý pokládám snad pouze doslov Lenky Kuhar Daňhelové. Důvod jeho zařazení chápu (obě autorky se nejspíš přátelí) a jistě není bez zajímavosti, ale mám pocit, že se s básnířčinou tvorbou interpretačně dosti míjí. V poezii Iryny Zahladko se integrálně propojují tři silné vnější vstupy: předně je to boj se zhoubnou chorobou, k tomu se připojuje ruská dobyvačná válka na autorčině rodné Ukrajině, do třetice to pak jsou reflexe lesbické či bisexuální orientace. Bojím se, že se vrátí rakovina rusové hladomor Černobyl atomový hřib mor bolest kůže příchuť kovu úzkost nevrátí Krym ukradené životy amputované končetiny vlasy a obočí zničené domy deportované děti chuť spánek libido Výše uvedeným výčtem bych sbírku nerad redukoval, prostupuje jí totiž pochopitelně celá řada dalších výrazných témat a motivů (tělesnost, angažovanost, odcizení, kulturní a jazykové rozdíly, slovní hry, různé přístupy k vizualitě atp.), ale vnímám je jako nejvýraznější a nejsymptomatičtější. V Praze zase začaly zkoušky sirén zkouška sirén je dobrý název pro sbírku zkoušku sirénou dělám já Každou první středu v měsíci neodolám fantazii. Stud. Strach. Představivost. Srdeční chlopeň. Ústní sval. Všechno funguje. Vyzkoušeno. Za nejlepší básně (krom zde citovaných) pokládám tyto: Poničená, rozbořená…, Už se to všechno jednou stalo…, Všem nám chybí slovní zásoba, Lidi zvenku, Jak se líčit v nemoci, Jednorožec, Šátečky, Čekárna míru a Sen o rozsévači. Nicméně nelze říct, že by mezi těmi ostatními byla nějaká vysloveně slabá. Celý koncept je naprosto funkční a jednotlivé texty leckdy mocné natolik, že až mrazí: Moje kamarádka se tváří, jak by válka neexistovala. Řeší vztah a dětské nemoci, navrhuje, abychom si zašly na zmrzlinu. Někdo jí zajistil bezpečí, někdo jí zajistil dovolenou, rusko jí zajistilo plyn do kuchyně. Její šperky jsou z Číny, její kalhotky jsou z Thajska, její kamarádka je z Ukrajiny, žijeme ve velkém společném světě.