Jak se dělají děti?

Knížku jsem koupila pro šestiletého vnuka, tedy - pro jeho rodiče, ať sami zváží, jak na to. Moc jsem byla na pojetí tohoto citlivého tématu zvědavá, ještě si pamatuju, jak se v době mého mládí rodiče i učitelé ošívali. Koneckonců, já to u svých dětí vlastně taky vyřešila anatomickou knihou... Tak tohle je knížka s jednoduchým textem a množstvím docela milých a nic nezakrývajících ilustrací. A od samého začátku se jde "rovnou na věc". Autorka dětem zkraje vysvětlí nejen co to je mít někoho nebo něco rád, ale hlavně jak se mít rád, aby z toho byly děti. Píše a kreslí se tu otevřeně o souloži, je tu zmínka i o LGBTQ, a pak se děj ubírá víceméně biologickým směrem. Popisuje se cesta spermií do vajíčka, zobrazeny jsou fáze vývoje dítěte. A pak je tu i poměrně pregnantně vyobrazen i porod včetně císařského řezu. Na závěr nechybí ani zmínka o adoptovaných dětech... Je to názorné, otevřené a docela milé vyprávění o tom, jak přicházejí na svět děti. Jak si s knížkou poradí u nás doma, nechám jen na nich. Já sama ji však vřele doporučuji (i když si myslím, že se děti budou místy docela smát, a to je asi dobře, ne?) a dávám plný počet.

@ddkk Napsala v zásadě vše potřebné, tak já jen doplním zkušenost s dalším potenciálním čtenářem: sedmiletá dcera ji dostala k Vánocům a pokud své útlocitné spolužáky poučí v souladu s tím, co je v knížce obsažené (o co vlastně při sexu jde, jak vznikají děti, že se mezi sebou můžou milovat lidi různého pohlaví, že děti nemůžou mít všichni a ne všichni jsou schopní se o své děti postarat a ty pak - držme všem palce - končí u lidí, kteří je dlouho vyhlíželi; jak vlastně takové miminko vzniká, jak roste a jak přichází na svět), budu jedině ráda (a vsadím se, že ve finále i jejich rodiče, protože to ošívání se si většina z nás nese dál). A jestli si někdo bude stěžovat, budu barikády otevřené diskuse s dětmi o sexu a všem okolo něj hájit do poslední kapky tiskařské černi! Ilustrace jsou milé, text jednoduchý a krásně přímočarý. Tady se kolem horké kaše nechodí. A ono je to jedině dobře. Díky za berličku, která mi pomůže se trochu míň ošívat. Protože ty otázky přijdou (pokud už - tak jako u nás - nepřišly) a obcházet je, je stejný nesmysl, jako na to jít příliš zeširoka a nebohé dítě zaplavit příliš velkým množstvím (pro něj děsivých) informací (jako se to, žel bohu, daří zatím mně, ehm).