Jak říct ne cukru

Našla jsem zde několik užitečných rad, které se v každodenním životě hodí. Mnoho poznatků je známých, ale je dobré si je připomenout. Oceňuji malý příruční formát. A hvězdičky ubírám za to, že je na první pohled vidět, že autorka není Češka a nezná české poměry (což se dalo očekávat), proto mi některé rady a hlavně recepty přišly trochu mimo. Samé avokádo, kokosový olej/mléko nebo dokonce arašídové máslo. Není to typicky české, a tedy pro nás neužitečná rada. Cukr jsem omezila na nejmenší minimum před 2 měsíci a upřímně, některé autorčiny rady by pro mě byly těžké. Například doporučované postupné omezování cukru mi přijde složitější než vynechat cukr ze dne na den. Po 2-3 týdnech si mozek zvykne a je to jednodušší než ubírat cukry postupně.

Nic nového pod sluncem, snad jen pro toho, kdo se v životě neotřel o žádnou dietu a/nebo se nezajímal zdravý životní styl (aby víc dumal a mučil se, než žil - přeháním, samozřejmě). Tady ale pozor: o zdravý styl autorce nejde, výhradně o cukr. A ještě v tom dělá poněkud galimatiáš (nechci v této souvislosti použít rovnou guláš). Tahle knížečka je stručná a strukturovaná (za půl hodiny jsem s ní byla hotová), ale postrádá jakoukoli prokazatelnou odbornost, informace nejsou nijak podložené - chápu, že se někdo na hony vyhýbá počítání kalorií/Joulů, ale tady to bije do očí - nikde není ani zmínka o konkrétních hodnotách (dokonce ani když autorka operuje se "lžičkami cukru" - jakého cukru, jakých lžiček, tedy jakou mají mít kalorickou hodnotu?). Vše je hozeno do jednoho pytle (krátké seznamy sladké zeleniny či ovoce - rozdíly mezi jednotlivými zástupci jsou přitom mílové; pozn. není dýně jako dýně, zeleninové neoranžové dýně, tedy tykve včetně cuket, mají jen mizivou kalorickou hodnotu, jsou samá voda a vláknina, jako okurka). A narazila jsem i na jeden zásadní blud: bílá vína opravdu nejsou méně cukernatá než červená, nevím, na co autorka myslela. Jsou několikanásobně sladší, i když jde o kategorii vína (extra) suchá. Navíc doporučené cesty typu jíst avokádo či ořechy překlápí celé "řešení cukru" do "problému tuků" ve stravě... (Odbočka: jinak nezmíněná záležitost, ale už dostatečně známá, je u tzv. dia sladkostí - cukr v nich sice není, ale jeho hmotnost se musí něčím nahradit, což nejde zdaleka cestou sladidla, takže se to děje povětšinou a nejjednodušeji tukem; výsledkem je, že dia cukrovinky jsou kaloričtější než ty klasické, pak je opravdu lépe si ulomit dilek čokolády a užít si ho, než se cpát balastem, ještě v domnění, že dělám svému tělu dobře, když mu nedám žádný cukr). Mně se nehodila ani žádná rada uvedená na závěr, nemohu je uplatnit (to, co radí autorka nahradit, nekonzumuji a nikdy jsem nekonzumovala, tedy nejde u mne o nějaký moderní dietní výstřelek), stejně jako mne nezaujal žádný recept. Takže suma sumarum kvůli nedostatkům a chybám doporučit nemohu. 30%