Mně se tahle knížka moc líbila. Po všech detektivkách a thrillerech jsem si u ní vyloženě odpočinula. Vůbec to není romantika, jak tady vidím štítek, je to poklidné vyprávění napsané výborným stylem, ne nadarmo autorka obdržela prestižní literární cenu. Hezké.

Jak hodnotit knihu, která mě tak hrozně iritovala, a klidně i kvůli mým podivným rodinným vztahům? Děs běs. Jednostranná zpověď matky, co absolutně nekoresponduje s dnešním nebo snad i evropským viděním vztahů. Nejvíc se mě přesně dotkla matčina výtka, že i když její matka se k ní taky nechovala vždy nejlépe nebo si nemají co říct nebo jí taky lecčíms ublížila, nikdy by se k ní neotočila zády. Ale to je přesně ono. Je to osobní věc, absolutně vnitřní pohnutka a rozhodnutí, jak člověk se vztahem i ke svému rodiči naloží. A je to věc toho rodiče, jestli na to jako dospělý a rozumný člověk přistoupí nebo bude dál manipulovat. Strašně mě ta kniha rozčílila. Moc bych si přála číst i pohled ze strany dcery a ne jenom litanie matky ve stylu “udělala jsem pro ní první poslední a ona se ke mně otočila zády. Ani náznak sebereflexe.