Jak měl Fiškus pifku na kohouta

V pořadí osmý díl kocourka Fiškuse byl pro nás nejvtipnější. To, že jsme si ho oblíbily už víte, ale tento díl mi smíchy tekly slzy. Jsem moc ráda, že si s dcerou před spaním každý den čteme a že jí to tak baví. Četly jsme si vždycky, ale občas ani číst nechtěla. A teď od Fiškuse to opět miluje. Dokonce si vzala knihu a mami já jdu natočit recenzi. Nikdy jsem jí žádnou svoji nečetla. Úplně mě dojalo, jak hezky uměla o knize mluvit. :) K samotnému příběhu, Pettson přinese slepicím kohouta od souseda. Slepice jsou nadšené, mohou na kohoutovi oči nechat. Áchaly za každý jeho pohyb a bylo to fakt vtipné. Jako když je mužský jediný v ženském kolektivu a to nemám ráda přirovnávání nás žen ke slepicím, ale v ženském kolektivu to tak někdy je..a ta jediná osoba opačného pohlaví je obletovaná. :) Fiškus ale nadšený není. Kohout celý den kokrhá, to se nedá vydržet!!! No a jak si s tím poradí? No uvidíte sami. Citace z knihy: “Holky, ko-ko-koukněte! Dostaly jsme ko-ko-kohouta! Ááách, ten je ko-ko-kouzelný! kvokaly jedna přes druhou. No ko-ko-konecně, už bylo, Pettsone, na čase!

Tak tohle byla paráda. Vypůjčeno samozřejmě v dětském oddělení knihovny (kam chodím velmi ráda), a to jsem měla kliku, protože knihy s Fiškusem jsou soustavně v oběhu. Začala jsem číst s úsměvem na tváři a ten se pořád rozšiřoval, až byl nakonec od ucha k uchu. Ty ilustrace jsou neskutečně povedené a legrační, krása je nejenom v celku, ale i v detailech, a hledat v koutech ty různé příšerky, trpajzlíky, brouky a další neidentifikovatenou havěť mě moc bavilo. Příběh samotný je milý a nakreslené slepice jsou přímo boží. Určitě si půjčím další Fiškusova dobrodružství... :-)