Nejsem úplně cílová skupina, ale dětské knížky velice ráda předčítám těm nejmenším, co v rodině máme. První dvě povídky jsem úplně nevěděla, jak uchopit, nejsem si jistá, jestli tady se Klárka (mimochodem rozčilovalo mě, že hlavní hridnka nebyla zdrobňována) nebavila o koze a pan učitel o voze, ale pak se to nějak zlomilo a zbývající povídky mi přišly jako zajímavý konflikt světa dospělých a dětí. Moc se mi líbil příběh kelímku, to jsem Klárce dokonale rozuměla. Co se ale knížek pro děti týče, toto je jedna z těch slabších.

Klára je malá zvídavá holka. Možná vás při čtení napadne, že je chytrá jak rádio, ale tak to není. Je to přemýšlivé dítě, které má stále otevřené oči. Vede dialog se svým učitelem. A takového kantora by si přál během školních let potkat každý. Klára má mnoho otázek. Každá z nich vede k další a další. Společně s učitelem na ně v knize slovenského autora Jakuba Nvoty hledají odpovědi. Příběh začíná u psaní. Pokračuje během hodiny fyziky, pak následuje dějepis. Klára se sama od sebe pustí do analýzi života obyčejného kelímku na kávu a sama tak rozluští přístup k ekologii. Matematika ji zkraje nebaví, ale při myšlence, na to kolik máme každý předků, ji také zcela pohltí. Filozofické otázky a pojem času knihu završují. Kniha je hlubokomyslná, a stojí za přečtení nejenom dětmi a dětem, ale rozhodně i dospělými čtenáři. To malé děvčátko je jednoduše neuvěřitelné…