Jak jsme zaplatili za dvě nohy

Je dobře, že někdo přišel se syndromem kostrče a pánevního dna. Autorka se mi jevila jako zvídavá a statečná žena, určitě si toho dost vytrpěla. Vnímám její snahu informovat a pomoct tím ostatním, kterých by se téma mohlo týkat.

Velmi zajimave, ale prave v tom je kamen urazu. Podle me zvoleny format neni dostatecne informativni. Respektive, pouceni, ktere si odnasim, je to, ze velka a ruznoroda rada potizi souvisi se svaly panevniho dna. A ze velmi castou pricinou je kostrc, ktera se da "nechat narovnat" subjektivne dosti neprijemnym zpusobem. Problemem vsak je, ze tato problematika by si zaslouzila zevrubnejsi popis. Prepsane rozhovory jsou informativni hlavne pro odborniky - jako de facto laik si pod radou popsanych syndromu, ktere v dialogu odbornici autorce nepotrebovali vysvetlit, protoze ona je dobre chape, nic moc nepredstavim. Jako nepraktikuji "plavec" (tj. neutopim se, ale plavani me nebavi) treba vubec netusim, co si predstavit pod vykopavanim jedne nohy nad hladinu. Pri cubicce? Pri kraulu (ktery vubec neumim)? Plavu-li prsa? Podobnych situaci jsem pri cteni zazil vicero - ze si autorka s odbornikem skvele notuje, ale laicky ctenar stoji ponekud opomenut opodal... Prirovnani patere k vezi z kosticek, ci lecebneho procesu po narovnani kostrce k dominu jsou sice trefne, ale po informativni strance zase prilis hubene... Celkove jsem od knihy s poutavym nazvem cekal neco zevrubnejsiho - neco v podobe Liebermanova Pribehu rodu Homo. Tohle je spise text pro poucene, laici se prinejlepsim namotivuji k intenzivnejsimu hledani primarnich informaci.