Myslím, že čtenáře, kteří jsou velkými obdivovateli pana prezidenta Zemana, ale i ty, kteří jej bytostně nesnášejí, tato kniha zcela jistě naštve. Autor se totiž snaží na M. Zemanovi hledat nejen chyby, jak bývá zvykem zejména v našich médiích, ale popisuje i jeho kladné osobnostní rysy. Osobně nepatřím ani do jedné skupiny, emoce mnou tudíž necloumaly a některé části knihy jsem si docela užila. Je tam třeba spousta věcí z naší politické scény z 90. let a krátce po roce 2000, kterých kdysi byly plné noviny, ale s tím, jak se hlavní protagonisté postupně odklidili (nebo byli odklizeni) ze scény, anebo prostě změnili barvy, rétoriku, nebo měli to štěstí, že přišly jiné události, jsme na mnoho z toho dávno zapomněli. A je fajn si to všechno připomínat, protože současnost nelze pochopit bez kontextu minulosti – vzdálené i té docela nedávné. Vše je psáno s lehce ironickým nadhledem, takže jsem se i zasmála. Co mi vadilo, byly jednak překlepy a gramatické chyby (ve spoustě souvětí chybějící čárky na správných místech – čekala bych, že novinář si s takovými věcmi poradí!) a pak nekonečné opakování některých skutečností. Osobně sice považuji opakování za matku moudrosti a i když sama píšu nějaký delší text, občas se snažím (jen jinou formulací) nějakou skutečnost připomenout kvůli návaznost. Ale tady toho bylo skutečně moc i na mě, a to i při stylu čtení, kdy jsem knihu četla asi půl roku, vždy několik kapitol za týden, někdy taky jen jednu (knihu totiž dostal k předminulým Vánocům můj táta a má ji pořád na nočním stolku, jakože ji bude číst :-)... četla jsem vždy o přestávce během sobotního úklidu :-) ). Kdyby kniha byla poloviční, přinesla by čtenáři více.

Když jsem knihu náhodně otevřel v knihkupectví a pročítal namátkově některé kapitoly, byl jsem nadšen. Po zakoupení a souvislém přečtení jsem byl nadšen už o něco méně, ale hodnocení čtyř hvězd ještě zachovám. Nejprve co se týče kladů, autor se tématu zhostil odvážně, s originálním přístupem a u novinářů nebývalým nadhledem. Využil osobních a zprostředkovaných zkušeností s Milošem Zemanem, aby se pokusil o sondu do jeho nitra. Výsledkem je kritický spis o Zemanově povaze a osobnosti, který ruku v ruce s kritikou zároveň konstatuje, že Zeman je na naší politické scéně monolitem, který vysoko ční mezi většinou ostatních, a zároveň je (všeho)schopným hráčem, který myslí na dvacet tahů dopředu, a nikdy nedělá nic jen tak, aniž by tím nesledoval nějaký, byť třeba zatím většině smrtelníků nezřetelný, cíl. A zpravidla se mu vytyčený cíl daří naplnit, ať jeho oponenti prskají a spílají jak chtějí. Negativem knihy je velká neučesanost. Zpočátku autor skáče mezi různými obdobími a vrší historky. Když konečně začne kniha postupovat víceméně chronologicky, začne čtenář stále víc vnímat to, že autor se často opakuje, některé epizody líčí vícekrát, stejně jako některé pointy a obraty. Ke konci začíná ztrácet i korektura. V zásadě tedy: Martin Komárek napsal velmi zajímavé dílo, které jistě zaujme příslušné místo v knihovnách zemanologů. Knize by však prospělo, aby si ji ještě někdo párkrát přečetl, a trochu ji autorovi opřipomínkoval a učesal. Výsledek by pak působil jistě mnohem lépe.