Jak Hitler ukradl růžového králíčka

Knihu jsem četla na doporučení čtrnáctileté dcery mé kamarádky a musím jí poděkovat, protože se mi hodně líbila. Očima devítileté dívky je zde popsán útěk její rodiny před Hitlerem z Německa nejdříve do Švýcarska, pak do Francie a příběh končí po necelých třech letech příjezdem do Londýna. Jak jsem v půlce knihy zjistila, hlavní hrdinka je vlastně autorka, která líčí, jak bylo těžké zvykat si na úplně jinou ekonomickou situaci, prostředí, nové lidi, ale také odlišný jazyk. V poznámce na obalu spisovatelka sama zmiňuje, že jim se na rozdíl od mnoha jiných nic nestalo, takže kniha ukazuje takovým poklidným způsobem Evropu ve stínu krize a nacistického Německa před druhou světovou válkou. I když musím říct, že to s růžovým králíčkem a několik dalších událostí mě dostalo.

Kniha, která mě v dětském oddělení zaujala svým obalem. A velmi brzy jsem zjistila, že obsahem vůbec nezaostává, naopak! Jak mnozí zmiňují, není to válečná kniha, ale to přece nikdo netvrdí! Tak jak v téhle knize autorka poskládala reálná fakta, si i dítko školou povinné dokáže představit, jak hrozná a přitom neuvěřitelná musela být pro většinu Němců už léta předválečná. A taky jak limitující byly pro každého emigranta finanční prostředky, protože ani velmi vzdělaní a ve světě známí lidé neměli jistotu solidního a slušně placeného zaměstnání v zemi, do níž utekli před nacistickým režimem. Židé se navíc s nastupující silou předválečného Německa nemohli spolehnout ani na vstřícné postoje vlád (nejen) sousedních států . . . Skvělou válečnou sérii M. Gleitzmana, kterou soukromě nazývám příslovce, odteď budu našim čtenářům doporučovat jedním dechem s knihou Jak Hitler ukradl růžového králíčka. A pevně doufám, že se jednou dočkáme i všech pokračování Anniných osudů – volné trilogie, kterou se prý autorka proslavila po celém světě . . .