Sbírka humorných fejetonů, jež směle dokazují, že i ženy mají své dny. A nemusí kvůli tomu pít Fernet Stock. Jen jsem čekal mnohem víc legrace, ovšem jako zástupce ošklivé polovičky lidstva se mi těžko hodnotí něco, co je primárně určeno té pohlednější. Chlapáci jakéhokoliv věku tady jednoduše nenajdou moc témat, k nimž by měli co říct, ať už jde o masturbaci, vyholování, měsíční cykly nebo cokoliv dalšího. Naštěstí je Caitlin Moranová zábavné dívče a to takovým tím drsně střeleným způsobem. Schválně jde do ostrého konfliktu, přitom ale cítíte, že to má v hlavě navýsost srovnané a s jejími názory na strip bary, výchovu dětí, pornoprůmysl, či značkové boty nelze než souhlasit. Paradoxně mě však víc, než úvahy všeho druhu bavilo sledovat mezi řádky její životní příběh. Šest sourozenců, chudá rodina, práce v hudebním časopise, vztah s citovým upírem, plánovaný potrat - to všechno mě utvrdilo, že asi nejde o zoufalou celebritu, která by žila pouze tím, jak se blýsknout v bulváru. Sympoška.

Feminismus pro každý den. Abych nemátla zcela průměrným hodnocením - za otevřenost a témata, o kterých se obvykle neodhodláme mluvit ani s nejbližšími lidmi (jen hodně hodně opilí), i za čtivost podpořenou mnohými autorčinými historkami ze života si kniha místy téměř zaslouží ****. Nicméně její subjektivita je nejen její výhodou (upřímnost, přímočarost), ale i nevýhodou. Caitlin Moran totiž nepředkládá všechny náměty týkající se "každodenního feminismu", nýbrž jen ty, které zajímají ji a jsou pro ni důležité. Často by mohla jít víc do hloubky a důsledněji se zamyslet nad původem nastíněných fenoménů - jenže její pohled sahá pouze tam, kde se jí daný motiv ještě týká nebo ji irituje. Publicistka bohužel jen prezentuje svá stanoviska, většinou je však nepodpoří argumenty. Což je prostě škoda. Feminismus si totiž zaslouží to, co mu měla v úmyslu poskytnout - nebýt absurdně desinterpretován, považován za vyřešený či překonaný a působit zase cool. Do jisté míry se to titulu i daří naplňovat, ale má zkrátka své limity dané osobní zkušeností a nedostatečnou intenzitou vhledu (nehledě k tomu, že má jako hudební novinářka tendenci poněkud zveličovat třeba význam Lady Gaga). Naštěstí je pisatelka rovněž dost sebeironická a vtipná (a díky své práci i zajímavá - u autobiografického žánru podstatná věc), ačkoli místy její metaforika maličko zavání exhibicí. Jako lehce zploštělá, zábavná soukromá výpověď se ale svazek pravděpodobně dostane do rukou širšímu publiku, které si ve spisovatelčině duchu možná řekne: "Něco na tom feminismu kurva je!" Což je fajn. V několika případech bych také nedala ruku do ohně za ideální překlad, autorčin hravý styl protkaný vulgarismy ovšem není z těch, které se do češtiny převádí snadno. Doporučuji všem zmateným teenagerkám a mužům.