Tak to bylo velmi pěkné čtení. I ilustrace jsou povedené. A představte si, že je spáchala rovněž sama M. Dubuc. V poslední době jsem natrefila na několik zajímavých dětských knih, v nichž je autor/ka a ilustrátor/ka jedna a tatáž osoba. Pointa mě hodně překvapila, čekala jsem (podle názvu), že se bude příběh vyvíjet jiným směrem. Kniha má sice málo textu, přesto má co nabídnout. Např. zamyšlení nad tím, kdo je skutečnou maminkou, resp. rodičem nebo nad tím, jak jsou děti odkázané na nás dospělé a touží po naší lásce. Možná z knihy víc vytěží rodiče. Osobně mám ráda dětské knihy, které nesou nějaké hlubší poselství a otevírají nejrůznější témata, o nichž se dá s dětmi diskutovat. Taktéž oceňuji, že není čtenáři vše naservírováno na zlatém podnose, ale je mu dána šance, aby hlubší význam objevil sám nebo společně s rodiči/knihovníkem/učitelem/atd. … Úplně si dovedu živě představit, jak s touto knihou s dětmi v knihovně pracuji.

Krásné ilustrace, ideální množství textu i pro menší děti, ale v podstatě je to celkem smutný příběh.