Tahle kniha vám jistě nadělá spoustu nepřátel, na řadu žen ale nejspíš zapůsobí podobně terapeuticky jako na mě. Pauline Harmange totiž nechce vyvolávat nenávist, ale přihlásit se k ní - k obrovskému naštvání na nerovnosti, na to, co všechno dělají ve vztazích i ve společnosti ženy, jaké nesou břemeno a za jak málo se tleská mužům, když se aspoň pokusí ženám ten náklad ubrat. Margaret Atwood už někdy v 80. letech prohlásila, že zatímco muži se bojí, že se jim ženy vysmějí, ženy se bojí, že je muži zavraždí. Proto je zařazení této knihy jako "misandrie" a "nenávist" poněkud úsměvné nebo spíš hysterické - nenávist k mužům, samozřejmě s výjimkou těch, kdo se reálně snaží bojovat proti nerovnostem, je totiž jen postoj, zatímco nenávist k ženám se propisuje do kriminalistických statistik. Knížečku - je to spíše esej nevelká rozsahem - rozhodně doporučuji všem feministkám, unaveným profesionálkám i matkám, ženám, které mají dost toho, že se večer bojí na ulici a mají hlavu otlučenou o skleněné stropy.

Tato kniha si mě našla v pravou chvíli, kdy jsem potřebovala dojít k rozhodnutí. Je plná hlubokých myšlenek a pravd, které prožíváme dennodenně v patriarchálně nastavené společnosti.