Já muže nesnáším

Tahle kniha vám jistě nadělá spoustu nepřátel, na řadu žen ale nejspíš zapůsobí podobně terapeuticky jako na mě. Pauline Harmange totiž nechce vyvolávat nenávist, ale přihlásit se k ní - k obrovskému naštvání na nerovnosti, na to, co všechno dělají ve vztazích i ve společnosti ženy, jaké nesou břemeno a za jak málo se tleská mužům, když se aspoň pokusí ženám ten náklad ubrat. Margaret Atwood už někdy v 80. letech prohlásila, že zatímco muži se bojí, že se jim ženy vysmějí, ženy se bojí, že je muži zavraždí. Proto je zařazení této knihy jako "misandrie" a "nenávist" poněkud úsměvné nebo spíš hysterické - nenávist k mužům, samozřejmě s výjimkou těch, kdo se reálně snaží bojovat proti nerovnostem, je totiž jen postoj, zatímco nenávist k ženám se propisuje do kriminalistických statistik. Knížečku - je to spíše esej nevelká rozsahem - rozhodně doporučuji všem feministkám, unaveným profesionálkám i matkám, ženám, které mají dost toho, že se večer bojí na ulici a mají hlavu otlučenou o skleněné stropy.

Konečně kniha o feminismu, která se ke statistikám o systematické brutální násilnosti chlapů nestaví jako k odrazovému můstku k úvahám "když se nad tím zamyslíme, oni jsou přece taky oběti, nějak, asi" a nestojí na ústřední brečavé tezi "musíme se chlapů doprošovat o každý drobeček elementární důstojnosti a dělat jim maminku. Vždyť o ně a jejich citečky tu běží především." Těch jakoby feministických textů, jejichž řešením na problém zvaný muži je z nějakého důvodu vždycky "víc mužů", jsem začínala mít plný zuby.