Já byl frajer kluk

Vlastně celkem pohodový vyprávění. Standa Tišer je i, dá se říct, sympaťák (ve vztazích ne úplně loajální, ale ženu de facto nezajímá mužova loajalita, nýbrž jeho status a co to přináší do jejího života, dokud ji jeho záletnictví neohrožuje v tom, aby ho ztratila), jinak by asi ani ty jeho příběhy nebyly možný... stejně jako jeden kolega z práce, kterej je taky tmavší, občas si říkám, i kdyby to nebylo vše pravda, co říká, stejně se mi líbí, že to alespoň říká. A jak sám Tišer uvádí v závěru: CSC = Celkem Spokojenej Cikán. Není nad klasické mužské sebevědomí, co pomalu hraničí až s chvástáním, o hrdinovi, co zmlátí všechny problémy v cestě, ze všeho se vyvlíkne, dostane všechny holky (automaticky mi přišel na mysl další snědší kolega, který právě sedí za to, že neplatil alimenty na všechny ty děcka, co si rozsel s vícero ženskýma) a je to kamarád se všema kdo jsou na jeho straně. Ono ale, tohle je, do jisté míry, to zdravé mužské sebevědomí, kráčet skrze normy, podle sebe, ne však bezohledně, nedržet se zášti, kráčet kupředu, opět Tišer uvádí, že se mnohdy zastával toho, když někdo někoho šikanoval, nebo byl k někomu nespravedlivý a jak byl malej, lidi ho často podcenili, takže jim natankoval a pak je ještě nakopl. Stejně tak je tohle ale i ukázka klasické romské mentality - zápal pro věc, ale stejně tak i zápal pro bezohlednost. Tišer ale působí hlavně jako člověk, co si užíval život a měl ho rád. Vyklepat ženský jako koberec a že jeho smělost a úsměv ženám vždy učarovala (protože některý byly tak hezký, že se jich chlapi báli zeptat), cigárka, pak vypnout borce v ringu nebo venku, popít, kašlat na normy (kašlal mnohdy i na trénink) a pak si vydělávat, kde to šlo, ať už jako vekslák, nebo boxer (a když si chtěl přilepšit na pěkný hadry, skládal třeba uhlí za tehdy velmi dobrý peníze + dostával prachy za box, ale obecně je tu ukázáno i několik příkladů toho, že zkrátka peníze se dají rychle získat, když máš na to riskovat, ale stejně rychle se tak o ně dá i přijít, Tišer určitě chápe, že peníze jsou potřeba, ale nelpí na nich tolik, jako ostatní - rozdával atd., nebo o ně přišel, ale získal je zpět), když obíral lidi s kumpánama ve skořápkách, to byla klasická finta, kterou už jsem párkrát viděl, nechat napřed jednoho podstrčenýho vyhrát a pak “rybu“ obrat o všechno. Ale i tak se mu otevřelo mnoho dveří a během režimu byl jako reprezentant v boxu chráněncem, pak byl chráněncem i protože měl prostě konexe a byl známou tváří. I tak ale nakonec skončil v lochu, nicméně jako vždy to byl ten typ, co dokázal s lidma vycházet a situaci přetočit, přizpůsobit se. Vyprávění je jednoduché, ale určitě ne nudné a hlavně pozitivní, nic v tom životě, jakkoliv se to děje, nepůsobí jako nějaká temná epizoda, možná za to může to celkové komunitní myšlení, ta radost (vždy z krásných žen - ačkoliv i zde byla jedna část, kterou ale ST nebere jinak než, „jak je“, když měl v plánu dítě s ženou, do které se zamiloval, ale namísto toho skončil v nejhorším čase v lochu, pak přišel nejen o ni, ale i o jejich dítě, protože šla na potrat, jelikož mu hrozilo, že bude sedět dlouho, takže si tahle žena nakonec našla někoho jiného a ačkoliv na něj později čekala na jednom místě, nešel za ní, protože si myslel, že čeká na svého přítele a pak už ji nikdy neviděl - bolestivá tragédie života v načasování, ačkoliv je někdy komické, jak moc jiný život člověk může žít, když udělá jednu-dvě věci jinak a jak malá hranice vás někdy může držet od toho, co někteří nazývají, štěstí). V případě Tišera, prakticky celebrity, která ale "obírala ryby“ (blbce, cizince) s kumpány, je navíc i to chvástání tak nějak oprávněné a na místě. Není to totiž takové samoúčelné lhaní nějaké nuly, co se snaží zvýšit svůj neexistující status. Je to spíš vzpomínání na radosti a "kšeftování života" během komunismu, jakým způsobem se dalo vydělávat a žít. Veksláctví bylo prostě součástí, obliba u lidí, holt to byla komunita a tak se z toho všeho Tišer přehoupl a dostal až k trénování boxu, kde je teď. Život jde prostě dál. A na závěr uvedu tu denní ranní rutinu: "Mám poslední roky takovou rutinu. Ráno vstanu, dám si kafe, cigáro, vyvenčím pejska. Dám si druhý kafe a cigáro, zajdu pro Blesk a Anně koupím snídani. Třetí kafe a cigáro dám na záchodě, kde si přečtu noviny. Vezmu tužku, vyluštím všechny křížovky a teprv potom můžu fungovat."

Skvěle napsáno. Až neuvěřitelné, co všechno během života absolvoval a že ho to úplně nesemlelo. Naopak.